Západní společnost zpravidla dojímají tragické osudy, a zvláště pokud jde o děti. Nezřídka vznikají sbírky na pomoc potřebným tam, kde selhává veřejný systém. V Africe H+Z již tehdy na vlastní oči poznali, že této skutečnosti lze využít po svém.
Když H+Z před téměř sedmdesáti lety navštívili obávané „lovce lebek“, způsobili tím velké pozdvižení. Zdá se až neuvěřitelné, že se dědečkové, babičky a jistě i otcové a matky dnešních Šuárů divili vymoženostem jako byl zapalovač nebo náramkové hodinky. Ale je to vlastně vůbec dobře?
Uruguay vděčí za svůj název indiánskému jazyku guaraní. Podíváte-li se ale na skladbu jejích obyvatel, zjistíte, že původní domorodí Indiáni jsou zastoupeni pouhým jedním procentem. Zbytek tvoří potomci přistěhovalců zejména z Evropy. Na vině zřejmě bude i masakr, který se odehrál 11. dubna přesně před sto osmdesáti sedmi lety.
Cherché la femme je ustálené přísloví. Ovšem často za řadou na první pohled „bohulibých“ projektů nestojí ženy nýbrž třeba nafta a válečné plány. Mými dnešními cíli jsou dvě přehrady na území Iráckého Kurdistánu.
Jaro je sice už za dveřmi, ale zima si to na poslední chvíli rozmyslela. Třeskutý mráz posledních dní ve mně vyvolal téměř neovladatelnou chuť na svařené víno. K vínu patří hřebíček. A kde že se vlastně vzal?
Pochybuji, že se v Čechách najde někdo, kdo nikdy neslyšel o karnevalu v Riu. Karnevaly jsou pro většinu jihoamerických zemí typické. Ovšem slyšeli jste o uruguayských Tablados? A přeci si svou pozornost zaslouží.
Do zahraničí jezdím nejraději autem. Výhoda svobody však při tomto druhu cestování dostává značné trhliny, když je cílem vaší cesty ostrov. Pokud tam navíc platí výjimečný stav… Strašáka v podobě jízdního řádu a ceny letenky vás může zbavit jedině zázrak. Anebo jako H+Z v roce 1962 kosmonaut!
Tuto neděli to bude přesně sedmdesát let, co se H+Z vydali z Keni do Tanzánie pokořit nejvyšší africkou horu Kilimandžáro. Ovšem turismus a vyhaslý vulkán nejsou jediné keňské vývozní artikly. Vzhůru na kávovou burzu v Nairobi.
Kdybych měla tu moc, rozhodně bych zařídila, aby se ve škole učil zeměpis dohromady s dějepisem. Pak už bych nemusela koukat jako puk, že celá řada zachovaných řeckých památek je v Turecku. Jako třeba Priéné nebo Milét.
Vždy, když H+Z trávili někde delší čas na jednom místě, naleznete v jejich knihách poutavý popis osob, které bydlely nebo pravidelně procházely sousedstvím. Dillí nevyjímaje. Nutno říci, že tyto popisy mne nesmírně baví.
Těžko říct, co vás napadne při pohledu na dnešní nadpis, ale jsem si jistá, že po přečtení článku, mi dáte za pravdu. Dnes zavítáme na tanzansko keňské hranice ke Kilimandžáru.
"Opona nad Ďáblovým chřtánem se pomalu zatáhla; poslední ohlédnutí, při němž si člověk vrývá do paměti čarovný obraz jednou provždy s vědomím, že jej po druhé v životě nespatří." Takto silně zapůsobily vodopády na H+Z.
