Buddhistická spartakiáda
Esala perahera je slavnostní procesí lidí a slonů. Větší, než si myslíte. Ještě větší. V Kandy to představuje až devět dní a nocí průvodů tanců, pochodů za účasti tisíců tanečníků z celé země. A víc než stovky slonů. V tomto posvátném městě, třetím sídle králů, v třetím hlavním městě ostrova (po něm už následovalo dnešní Colombo..a před ním to byla Annuradhapura, pak Pollonaruwa) se tato akce pořádá o srpnovém úplňku už stovky let. Největší buddhistická slavnost. H+Z to natáčeli a fotili v roce 1961.
Posledních 15 let se podobná akce pořádá i v tom současném hlavním městě. Je menší, ale to stejně znamená, že pokud chcete vidět celý průvod, budete na místě sedět dvě a půl hodiny, než všichni tanečníci, mniši, pohlaváři, žongléři s ohněm, bubeníci, řidiči, policajti, nilamové, ohněchodci a mahauti se zdobenými slony projdou. Liší se i termín akce: únorový úplněk; ten letos připadl na 2.2. Nemohli jsme chybět.
Zatímco jsem sledoval ten neuvěřitelný mumraj, celou dobu jsem přemýšlel, k čemu to vlastně je. Pořádně mě nic nenapadlo. Ráno u snídaně taky nic. Tři hodiny jsem na to ještě měl během cesty z Colomba do Kandy – tedy z aktuálního hlavního města do toho minulého. Na nic kloudného jsem nepřišel (paralely s všesokolským sletem, prvomájovým průvodem a spartakiádou si nechejte pro sebe, napadly mne taky a je to pitomost), a tak jsem ještě v noci sedl do tuc-tucu a nechal se dovézt do chrámu nad městem. Celý je vestavěn do gigantické sochy sedícího Buddhy a hlavně tam jedním z vedoucích mnichů je můj letitý kamarád Buddhadaththa: „Má to dvě role. Jednak je to největší přehlídka toho, co představuje kulturní dědictví Srí lanky, které máme po předcích (hele ho, tak to přirovnání s všesokolským sletem a májovým průvodem nebude zas tak úplně mimo mísu!) a pak je to příležitost pro buddhisty obětovat anebo meditovat nad největšími relikviemi z chrámů z celé země zároveň. Na takovou akci se všichni sjedou a mniši a nilamové, přivezou s sebou vždy posvátnou věc z chrámu.“ Tak proto tam byli i všichni ti „buddhističtí pohlaváři“, správci chrámů z celé země! Přivezli hotové bohatství! Proto ty stupy a sošky na valnících aut, proto speciální zdobené schránky na zádech některých vyšňořených slonů!
Už sedím na hotelu na pokoji, pode mnou ztichlé město, na kopci chrámová socha a venku chladivý vzduch vrchoviny, předstupně čajových plantáží. Je půl druhé v noci. Přede mnou je otevřená kniha Zikmunda a Hanzelky Cejlon ráj bez andělů a čtu si, prohlížím obrázky. Na pohled se nezměnilo snad nic. Dokonce i sloni nočního procesí tehdy měli osvětlení. To, co dnes obstará sada led diod, tehdy vyřešila ukrytá autobaterka a zapojené kroucené drátky…
p.s.: pokud vám vrtá hlavou, jak to je s velikostí té současné akce v porovnání s tím, co točili H+Z, našel jsem odpověď. Dnešní noviny o akci psaly a prý pochodovalo 80 slonů a 70 tanečních souborů s 50 tanečníky každý. To je taky dost, ne?
Autor: Petr Horký
