Cejlon - opět ráj bez andělů
Byly to dva týdny cestování v čase i prostoru. Na začátku jsem se bál, že to bude smutné cestování se vzpomínkami na to, jak dřív byl svět lepší a teď se všechno zhoršuje a kazí. Globalizuje a ztrácí na originalitě. Zjednodušuje na čísla na účtech a v peněženkách. Naštěstí to tak ale není. Alespoň ne všude.
Srí Lanka se po těch ránách, které ji postihly – občanská válka trvala až do roku 2009, tsunami 2004 a velké bouře 2006 - opravdu zvedá jakoby (alespoň z mého úhlu pohledu, možná, že místní by se mnou tak docela nesouhlasili, nevím) očištěná a posílená.
Právě teď sedím na terase restaurace v Hikkaduwě, ve městečku, které bylo velmi zle zasaženo vlnou tsunami. Byl jsem přímo na tomto místě snad měsíc po katastrofě a procházel jsem trosky domů, potkával lidi bez příbuzných, děti bez rodičů. Viděl jsem tehdy muže, který s hlubokým zamyšlením soustředěně natíral trosky svého domu na bílo, jakoby si dosud nepřipustil, co se doopravdy stalo a pokoušel se věci napravit, uklidit, znovu vymalovat, aby všechno bylo jako dřív. Viděl jsem vlak, sestavu poničených vagonů. Když začala stoupat voda, lidé se do něj nahrnuli v domnění, že něco tak velkého a těžkého jako je vlak, poskytne bezpečný úkryt. Vlny jej roztrhaly a odnesly do moře, dva z nich se nikdy nenašly, moře si je vzalo. Zničenými vagony, které se podařilo najít, jsem se tehdy procházel. Tehdy jsem chodil zdemolovanými uličkami, díval se na potrhaná sedadla a přemýšlel o lidech, kteří tu byli, prý jich byly stovky. Dnes jsem po stejné trati jel vlakem do nedaleké pevnosti v Galle a zpět. Vagony, které šlo opravit, prý zase zařadili do provozu, tak je možné, že jsem jel přímo jedním z nich. Jednu cestu bylo úplně bílo od uniforem dětí, které jely ze školy domů. Štěbetaly, chichotaly se a pohihňávaly se, když kradmo koukaly na moje oblečení a na jejich poměry hromotluckou, evropanskou postavu. Byla legrace. Ulice jsou opravené, domy též. Je to 11 let a život jde dál a to je dobře. Dokonce když se slavilo desáté výročí, celý svět držel minuty ticha, zatímco tady se k tomu nikdo moc nevracel. Život je to, co je před námi, ne to, co se stalo. „Minulost je jen pytlík popela“ viděl jsem napsané na jednom tuc-tucu, který se proplétal dopravní špičkou.
Nově postavené silnice jsou lepší než ty předtím, na mnoha místech dokonce vznikají čtyřproudé dálnice, takže nekonečným zácpám (dopravním:-) začíná být pomalu odzvoněno. Někdo si možná povzdechne, že mizí ta stará dobrá Srí lanka, ten Cejlon, který známe z knížek Otakara Pertolda anebo Hanzelky a Zikmunda. Budu vám oponovat. Česká republika se také mění a vyvíjí a nemyslím si, že to musí být zle. V roce 2000 (kterým jsem se v předchozích článcích tolikrát zaklínal) kdy jsme tu byli s Mirkem Zikmundem společně, slavný cestovatel kašlal z oblaků smogu aut bez katalyzátorů a na závěr nám s Mirkem Náplavou říkal, že je sice rád, že to tu zas viděl, ale už sem znovu nechce. Myslím, že teď pojedu do Zlína na Nivy s dobrou zprávou. Srí Lanka stojí za návrat, stojí za vidění. I ta oblaka smogu jsou dokonce pryč, protože je tu nebývalé množství hybridních aut! Kéž by jich alespoň půlka jezdila u nás! Vláda v čele s prezidentem Mahindou Rajapakse tu dala velké daňové zvýhodnění pro hybridní vozy, právě aby se vyčistil vzduch. A povedlo se.
Nedávno proběhly nové volby, které do čela postavily muže, jež toho hodně nasliboval menšinám. Někteří se bojí, že teď nastane šikana úspěšných. Před dvěma týdny nový prezident Sirisena Maithripala zrušil daňové výhody na hybridní auta…tak uvidíme, jak to všechno půjde dál. Oni prezidenti umí překvapit…ale nechci nic soudit předem, uvidíme.
Nastává raketový rozvoj hlavního města ( v Kolombu je snad deset rozestavěných výškových budov a staví se i věž, která má mít přes 400 metrů!), lidem se daří lépe, zahraniční firmy tu investují, rozvíjí se turismus. Pravda, s rozvojem turismu se lidé už učí i okrádat, což se na tomto ostrově moc nenosí – alespoň zatím. V nádherné středověké pevnosti Galle mne obsluhující kluk v kavárně okradl o pět dolarů a dokonce se přitom na mě tak pěkně upřímně usmíval. Ale jeden zloděj nedefinuje celou zemi, to by se u nás jinak žilo hodně smutně!
Teď je podstatný dnešek, jak to tu vypadá ve srovnání z minulostí dnes. Jací jsou lidé. Sinhálci i Tamilové zůstávají laskaví a poctiví, v naprosté většině. Je tu mezi lidmi „čistý vzduch“. Obrazně i ve skutečnosti. Tehdy před patnácti lety to tady pan Zikmund se smutným úsměvem v nadsázce přejmenoval na Cejlon, peklo bez katalyzátorů. Já si dovolím připomenout a podtrhnout ten původní název, který je zase platný. Ať žije Cejlon – ráj bez andělů! Zatím…
Autor textu a fotografií: Petr Horký
