Trpěl tu už Robinson Crusoe
Salé je pirátským přístav, divočejší bratr marocké metropole Rabatu. Vstupujeme do města stejnou branou, jako měla svého času vejít i slavná cestovatelská dvojice H+Z.
Zatímco se i v těch nejzapadlejších koutech rabatské medíny může zabloudivší turista cítit jako v jakés takés civilizaci, stačí sednout na tramvaj, přejet po novém mostě přes ústí řeky Oued Bou Regreg a rázem se ocitne v hlubokém středověku.
Staré Salé, kdysi na marockých sultánech de facto nezávislá městská republika a ještě dávno předtím silná námořní pevnost antického Říma, to je stále ta samá změť uliček medíny. Sbíhají se kolem zdánlivě nekonečných souků buď k parku u kissárie nebo směrem k pobřeží k nekonečným hřbitovům kolem uctívané zaoui Sidi Abdallaha ben Hassana a mešity s medresami patrona Salé Aboua El Hassana a Bou Inan. Hlavně ta druhá, stará 700 let, kdysi svým významem konkurovala mešitě rabatské.
Právě touto „branou malého přístavu“ byl o skoro 400 let později veden do otroctví zajatý Robinson Crusoe. Na rozdíl od tisíců křesťanů, které muslimští piráti ze Salé zajali za staletí svých výprav po Atlantiku, Středozemním moři, ale i z nájezdů na britské a irské pobřeží, měl budoucí slavný trosečník štěstí: stal se osobním sluhou pirátského kapitána Abd el Mámího, a to mu nakonec umožnilo ze Salé uprchnout.
Samy hřbitovy jsou oficiálně nemuslimům nepřístupné, ve skutečnosti se ale dá mezi náhrobky zářícími všemi možnými barvami dorazit až ke staré korzárské pevnosti Borj a bílé koubbě (svatyni), patřící uctívanému maraboutu (světci) Sidi Ben Achirovi, zvanému ve 14. století El Tahib-Doktor. Jeho kosti, zde uložené, měly podle legendy uklidňovat mořské bouře. To se pirátům jistě hodilo, že?
