Mezi zlatokopy v Tanzanii

19. 1. 2016 – Tanzanie, Afrika

Michal Černýa jeho cesty s fotoaparátem

Když se mě někdo zeptá „Co jsi dělal v Tanzánii?“ odpovídám: „Hrál si na zlatokopa.“ Kdo mě nezná, myslí si možná něco o bláznu či vejtahovi. Jenomže všechny moje (čtyři) cesty do této africké země byly skutečně zaměřené na posouzení možností těžby zlata.

Všude jsme se přitom setkávali s místními těžaři. Těžba je většinou ilegální, ale pokud oblast není pro velkou firmu perspektivní nebo se teprve připravuje průzkum, nechávají to majitelé licence být. Nakonec, místní hledači a těžaři jsou zdrojem cenných informací.

Tohoto chudého kopáče jsme potkali v sousedství velkého zlatého dolu.

Nad pevnou skálou se zlatonosnými žilami se vytváří vrstva zvětralin s nízkým obsahem zlata, kterou místní, často v dětském věku, kopou a rýžují.

Těží se jak na povrchu, tak v podzemí. Zlatokopové používají primitivní nástroje, většinou jen motyky, kladiva, dláta, v lepším případě krompáče. Jdou po žíle, takže jejich dobývky jsou zpravidla úzké, strmé a klikaté.

Nakopaná půda je přerýžována v loužích, kam se musí voda dopravit v kýblech.

Vstup do jedné z dobývek je úzký, šikmý a jen slabě zabezpečený několika dřevěnými sloupky.

Těžba zlata probíhá ve stísněných prostorách úzkých chodeb za pomoci primitivních nástrojů, kladiv a dlát.

A bezpečnost práce? To je tady prakticky neznámý pojem. Přesto se tisíce mužů a žen vydávají často daleko od domova za pár zrnky zlata, která, jak doufají, uživí je i jejich rodiny. A když budou mít štěstí, třeba i na chvíli zbohatnou.