Navždy Protržená

7. 9. 2016 – Česká republika, Evropa

„Alarmujte hasiče, přehrada se trhá!“ Bylo 18. září 1916, když se obcí Desná v Jizerských hor neslo tohle neuvěřitelné volání. Pak údolí zalila zkázonosná vlna. Ke stoletému výročí tragické události se bude konat na Protržené přehradě, která se mezitím stala zajímavým turistickým cílem, vzpomínková akce.

Zbytky hráze a šoupátková věž po protržení přehrady

Bylo by nošením dříví do lesa chtít převyprávět skvělý text Miloslava Nevrlého, který osudný den popsal ve své Knize o Jizerských horách:

"18. září 1916 byla přehrada napuštěna jen zčásti – bylo v ní 260 000 m3 vody. V půl čtvrté odpoledne viděli dva lesníci, že z hráze tryská na prst silný proud vody. Přehradní hlídač, který nedlouho před tím konal obhlídku, ještě nic nezpozoroval. Zkušení rybníkáři a přehradáři vědí, že stane-li se něco podobného, je hráz ztracená. S úlekem proto telefonoval hlídač okamžitě do Dolního Polubného ing. Gebauerovi, který stavbu přehrady vedl. Dostal rozkaz ihned otevřít obě výpustě a starostové obcí v údolí Desné se dozvěděli, že „nějaký čas poteče korytem více vody“. Otvor v hrázi ale rostl před očima. Tlak statisíců kubíků vody metal ze stále většího otvoru písek a kameny. Druhou výpusť se hlídači ani dělníkům nepodařilo otevřít: hukot vody byl již tak silný, že se nikdo neodvážil vlézt do tělesa hráze. To již byli varováni všichni obyvatelé obce Desná, která ležela několik kilometrů pod přehradou, aby opustili svoje domy a uprchli na okolní stráně. Obcí se neslo volání: „Alarmujte hasiče, přehrada se trhá!“ Někteří poslechli a utekli, jiní nevěřili a z nich na to také šedesát dva doplatili životem. Za sedmdesát minut po zpozorování prvního průsaku se náhle hráz, u paty široká padesát čtyři metry, s ohlušujícím rachotem protrhla a osmnáct metrů širokou průrvou se valily stěny vod. V prudkém lesnatém údolí rvaly stromy i s kořeny a po několika desítkách vteřin dorazily nad vesnici. První dům na okraji lesa byla velká panská pila s hájovnou. Úder vod smetl mohutná stavení tak dokonale, že nebylo možno poznat, kde domy stály. Tam zemřel i první člověk, dítě, které jediné bylo doma. Vody s sebou vzali i pět tisíc plnometrů pilařského dříví, a to jako berany pomohlo rozbít všechny domy, které stály v cestě... Téměř půl hodiny běsnily vody a vrhaly každou vteřinu do údolí sto padesát krychlových metrů."

Z výstavby přehrady

Neštěstí, při kterém bylo zničeno třicet tři domů a továren, dodnes připomíná pamětní tabule z roku 1937, upevněná na obrovském balvanu, který přinesla povodňová vlna z hor až doprostřed Desné. Oběti přehrady mají svůj nový pomníček pod protrženou hrází, v lese. Kus zdiva z hráze je opatřený křížkem a přepásaný kovovým páskem s vyrytými jmény obětí. Je jich dokonce šedesát sedm, na což přišla kronikářka Desné. Čtyřicet šest dospělých a devatenáct dětí přišlo o život hned, další dva lidé zemřeli v nemocnici. U devíti obětí se nikdy nepodařilo zjistit totožnost.

Podobu pomníku vymysleli studenti Střední uměleckoprůmyslové školy z Jablonce nad Nisou se svými pedagogy, navrhli také pamětní medaile k letošnímu smutnému výročí. To se začalo připravovat se začalo už před třemi lety, kdy lesníci vykáceli stromy v okolí hráze. Vybudovány byly také nové vyhlídkové plošiny, schody, turistické chodníky a lávka, spojující oba břehy Bílé Desné. Vloni vyrostla také dřevěná útulna pro výletníky – stojí na místě bývalé Krämerovy boudy.

Přehrada po částečném napuštění

Samozřejmě se už hned po katastrofě začaly zjišťovat příčiny protržení hráze. Na začátku roku 1920 bylo obviněno několik členů vodního družstva, ředitel stavební firmy, stavební rada z Liberce a stavební dozorce. Během soudních jednání se vynořilo hned několik teorií, vysvětlujících pohromu. Ta nejznámější hovoří o tektonickém zlomu, který prochází podélně údolím i pod přehradou. Nad ním si mělo sedat nadloží se štolou rychleji, než po stranách. Jinak řečeno, štola spodní výpusti se šoupátkovou věží sedala rychleji než těleso hráze.

Jako další možná příčina bylo uváděno, že těleso hráze bylo špatně hutněno po příliš velkých vrstvách. Jiná teorie hovořila o tom, že šlo o velmi špatně utěsněný návodní líc.

Odborníci zkoumají, proč se hráz protrhla

Nic z toho se ale neprokázalo a prvoinstanční soud všechny zprostil viny. Po odvolání dostali nakonec všichni obvinění spíše symbolické několikaměsíční tresty. Absolutní trest sám na sebe uvalil vrchní rada Karel Podhajský, který se zastřelil, jakmile se dozvěděl o protržení přehrady.

V roce 1996 se po pravých příčinách protržení hráze pídili odborníci ze společnosti Stavební geologie - Geotechnika a Terratec. Provedli georadarové měření a nejrůznější zkoušky. Jejich závěry shrnuje liberecký historik Ivan Rous takto:

„Byla porušena těsnost návodního líce a voda prosakovala z nádrže do hráze, takže došlo k velké vnitřní erozi. Přímo pod hrází se nalézá minimálně 25 metrů mocná poloha dobře stlačitelného podkladu, což způsobuje nerovnoměrné sedání hráze a průniky vody přes podloží.

Celkově měl projekt mnoho nedostatků, ale katastrofa by nemohla být odvrácena ani lepším hutněním, ani jiným způsobem realizace spodní štolové výpusti.“

(Článek vyšel v podzimním čísle regionálního čtvrtletníku pro Liberecký kraj Véčko)