Změna plánu
Tento týden si Česká republika připomíná nedožité osmdesáté narozeniny prvního českého prezidenta Václava Havla. Miroslav Zikmund patřil do okruhu jeho přátel. Zapátrala jsem tedy v archivu Webu cestovatelů.cz a narazila na fotografie a dopisy. Jedním z důkazů přátelství je fakt, že oficiální návštěva Austrálie v březnu 1995 byla na žádost pana prezidenta upravena právě dle doporučení Miroslava Zikmunda.
Miroslav Zikmund doporučil k návštěvě Národní park Kakadu a odkázal se na své přátelství s Georgem Chaloupkou, českým rodákem, kurátorem darwinského muzea a uznávaným odborníkem na australské skalní malby. Pan prezident se tehdy stal první hlavou státu, která kdy onen park navštívila.
Největší australský Národní park Kakadu byl založen v několika etapách mezi lety 1979 a 1991. Rozkládá se na ploše cca dvaceti tisíc kilometrů čtverečních. V roce 1981 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Jeho hlavním posláním je zachovat původní přírodní a kulturní podmínky pro nejstarší žijící obyvatele země – aborigince, kteří oblast obývají přes padesát tisíc let. Jako zajímavost lze například uvést, že před příchodem nepůvodních obyvatel jich v oblasti parku žilo cca dva tisíce. Zdejší populace se poté scvrkla až o tři čtvrtiny. Velká část místních zemřela na následky pro ně neznámých nemocí, zbytek se odstěhoval do měst.
Z oficiálních stránek parku jsem čerpala i následující doporučení, která by se vám mohla při návštěvě hodit. Obyvatelé severní části parku se nazývají Bininj, jižní Mungguy. Aboriginci se mezi sebou nezdraví vždy, když se potkají. Vzhledem k množství nepůvodních návštěvníků však mohou pozdrav očekávat, tedy neváhejte a zdravte, alespoň „Hello“. Za příklad dobrého vychování se naopak považuje pozdravit na odchodu. Zdejší pozdrav zní „Bobo“ (vyslovujte bor bor). Ani v případě oslovení to nebudou mít turisté jednoduché. Užívání jmen totiž není tak samozřejmé jako v naší kultuře. Často se oslovují na základě příbuzenského vztahu. Jako většina domorodců mají rádi své soukromí, proto se nedoporučuje vstupovat do vyhrazených oblastí a fotografovat osoby bez dovolení.
Chápu, některé z uvedených rad netřeba, ale závěrem si neodpustím citovat jednu, která mne vyloženě zaujala. Ve zdejší kultuře je důležité pozorně poslouchat a před vyslovením odpovědi tuto důkladně zvážit. Myslím, že takovou radou by se měli řídit úplně všichni a nejen původní australští obyvatelé a jejich návštěvníci.