75 let ve větru a mrazu
Lanovka na Lomnický štít - jeden ze symbolů Vysokých Tater - slaví 75 let svého provozu. Jako vzpomínku na dobový unikát z roku 1941 připravilo horské středisko v Tatranské Lomnici večerní jízdy na Skalnaté pleso. Komentované prohlídky vás vrátí o pár desetiletí dozadu a budete mít možnost prohlédnout si prostory staré strojovny, naváděcí stanice (tzv. Velínu) i autentické fotografie v Galerii Encián, které se vážou k výstavbě lanovky z 30. a 40. let minulého století.
Až do 19. ledna (každý čtvrtek) se od 18. hodiny mohou nechat zájemci vyvážet nočními jízdami na Skalnaté pleso, kde spolu s průvodcem projdou místnostmi, které jsou před návštěvníky běžně nedostupné. V rámci večerů se budou promítat úryvky z dokumentárního filmu Příběh jedné lanovky a zážitek umocní i pohled na noční podtatranské kotlinu z vyhlídkové věže nad Galerií Encián. Bližší informace na www.vt.sk. Výtěžek z akcí bude v plné výši věnován na vyhlášení a správu architektonické soutěže o nové využití původní budovy staré lanovky. Středisko v Tatranské Lomnici totiž hledá nápady, jak budovu od architekta Dušana Jurkoviče využít.
Je to už 75 let, kdy poprvé vyjela visutá osobní lanovka kyvadlového typu ze stanice Skalnaté pleso a komfortně přepravila veřejnost na nejvýše položenou stanici na Lomnický štít. O tom, že by na nějaký tatranský vrchol vedla lanovka, se přitom uvažovalo už za Rakouska-Uherska. Po válce se přemýšlelo o Slavkovském i Gerlachovském štítu, který navrhoval konstruktér československých lanovek inženýr Václav Nevrlý. Právě on se pak stal hlavním konstruktérem lanovky na Lomnický štít, který nakonec v neoficiální soutěži vrcholů zvítězil. (Unikátní fotografie ze stavby naleznete ZDE.)
Stavba lanovky ve výšce 2 634 m n. m., s převýšením 1 727 metrů, byla od začátku takový malý tatranský, ale zejména technický zázrak, protože projekt lanovky byl na svou dobu mimořádně odvážný a realizace vyžadovala manuální zručnost a práci v těžkých horských terénech a v nevyzpytatelném počasí. Začalo se roku 1936 výstavbou dolního úseku, ovšem počasí dovolilo pracovat jen tři měsíce v roce. Materiál se až po mezistanici Štart vyvážel auty, dál na povozech tažených koňmi. Až později pomáhala dělníkům pomocná lanovka. Zkušební provoz mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem byl spuštěn v prosinci roku 1937.
Ještě těžší byla výstavba druhého úseku. Veškerý materiál vynášeli na vrchol nosiči. Neuvěřitelný výkon předvedli dělníci při natahování lana pomocné lanovky. Od plesa vyneslo 36 nosičů 2000 kg těžké lano nejdříve do Lomnického sedla a potom po skalách na štít. Odtud se spustilo dolů pod stěnu a dotáhlo k plesu. Tam se navázalo silnější lano a rumpálem vytáhlo na štít. A až na tomto laně se vytáhlo 24 mm silné lano pro pomocnou lanovku, která dopravu materiálu výrazně urychlila.
Po rozdělení státu v roce 1939 se ale práce zpomalily, protože výstavbu prováděly české firmy. I tak se povedlo v říjnu roku 1940 zahájit zkušební provoz. Při něm došlo k poškození několika drátů nosného lana, takže veřejná doprava byla zahájena až 20. prosince 1941. Po vypuknutí Slovenského národního povstání byla lanovka zastavena a v lednu 1945 nacisti vyhodili do povětří dolní stanici v Tatranské Lomnici a přilehlou podpěru. Provoz byl obnoven v únoru 1946 na Skalnaté pleso a v lednu 1949 na Lomnický štít.
Původní visutá lanovka z Tatranské Lomnice na Lomnický štít byla nositelkou několika prvenství. Pokud bereme v úvahu celkovou délku lanovky v jejím obou úsecích / Tatranská Lomnica - Skalnaté pleso a Skalnaté pleso - Lomnický štít /, tak v době spuštění do provozu měla s délkou více než 6 km nejdelší mezipodpěrový úsek na světě a překonávala největší výškový rozdíl s jedním přestupováním (1 715 m) ze všech tehdejších lanovek.
Do roku 1958 byla tato lanovka první na světě v délce lana bez podpěry, která činí 1867,2 m. Potom ji překonala lanovka z Chamonix na Aiguille du Midi ve francouzských Alpách. V letech 1986 - 1989 byl horní úsek lanovky zrekonstruován (technologii dodala švýcarská firma Von Roll, dnes už součást firmy Doppelmayr). Odstranila se vrcholová podpěra, vyměnila se i kabina a lanovka je bezpečnější.
O lanovce vznikl dokumentární film Príbeh jednej lanovky, který měl premiéru na Mezinárodním festivalu horských filmů v říjnu 2005 v Popradě.
