Největší vodopád v Evropě

13. 2. 2017 – Švýcarsko, Evropa
Patricie Sudik
Patricie Sudik

Už Goethe byl nadšen fantastickou podívanou, při které se na jaře řítí do hlubin neuvěřitelných jeden milion litrů vody za sekundu.

V nejsevernějším švýcarském kantonu, pouhé tři kilometry od městečka Schaffhausen, leží jedna z největších přírodních atrakcí celého Švýcarska a výjimečně nejde o hory, ale o Rýnské vodopády (Rheinfall). Rýn, dosahující za Bodamským jezerem šířky 130 metrů, se tu zužuje a se spoustou peřejí a hluku tu dramaticky padá jako "Schaffhausenský vodopád" (Rheinfall von Schaffhausen) přes několik skalních schodů do hloubky 23 metrů. Rheinfall je největší vodopád v Evropě a konkurencí mu je pouze vodopád Dettifoss na Islandu, který je sice dvakrát vyšší, má ale poloviční množství vody a svou polohou je celkem "z ruky".

Už Goethe byl nadšen fantastickou podívanou, při které se na jaře řítí do hlubin neuvěřitelných 1milion litrů vody za sekundu. Masy vody každoročně fascinují na dva miliony turistu! Vodopád vznikl před 17 tisíci let změněnou trasou Rýna, který původně protékal dnešním Německem. Skály a balvany, které tu příroda položila řece do cesty, jsou tedy mnohem starší než vodopády samotné.

Prohlídkou Rheinfallu se dá strávit celý den. Po promenádě na pravém, schaffausenském břehu se kolem mlýnského kola dostanete přes most na levý, curišsky břeh, kde vede několikakilometrová turisticko-cyklistická stezka. Nádherný výhled je od zámku Laufen trunícího vysoko na skále. Nejzáživnější je ale určitě plavba lodí od malinkatého zámku Wörth ležícím na jen o něco větším poloostrůvku. Jet se dá pod vodopády s výstupem na prostřední skálu nebo na protější břeh k vyhlídkové plošině Kränzli. Tady je člověk Rheinfallu asi úplně nejblíž. Stačí jen stát, dívat se do padající vody a nechat šumějící řeku vyprávět o majestátných horách, romantických údolich, ledovcích i klidném Bodamském jezeře, kde musela poslušně čekat, než se tady mohla pořádně vyřádit. A tedˇ přes skály a balvany nedočkavě pospíchá nahoru po Rýnu až k Severnímu moři.

Pozor ale v noci – na Rheinfallu totiž straší! Legenda vypráví o mladém rybáři, který jednoho horkého letního dne rybařil nedaleko obce Laufen. Unaven dopádloval z posledních sil na mělčinu a mezitím, co čekal na kamarády, kteří mu měli pomoci s úlovkem domů, natáhl se a v loďce usnul. Proud tu byl sice slabý, časem ale síla vody přece jen stačila zanést pramici zpět do proudu řeky. Zatímco rybář blaženě spal, voda byla stále divočejší a v dálce už bylo slyšet výhružné dunění. Teprve když člun, řítící se již závratnou rychlostí, škrtl o skálu, rybář se probudil, aby v dalším momentě už v oblacích páry padal do děsivé, pěnící propasti. Když se vzpamatoval a s údivem zjistil, že přežil, dopádloval s bušícím srdcem ke břehu. Lidem, kteří nechápali, odkud se pod vodopády rybář vzal, začal svou neuvěřitelnou historku vyprávět. Když ale pochopil, že ho mají za blázna, jeho radost záhy přešla ve vzpupnost a chvástání. "Sjet vodopády je hračka, klidně plavbu s potěšením zopakuji," volal. "Děkuj Bohu žes přežil a nepokoušej osud", radili mu lidé. Jen jeden muž mu místo rad nabídl sázku.

"Já, občan Miller Hirzel z Laufen vsázím 100 dukátů, že nenajdeš tolik odvahy jízdu zopakovat." Mladý rybář, ve své pýše uražen, sázku okamžitě přijal. Svůj slib dodržel a druhého dne přesně v poledne občané Laufen jen s hrůzou sledovali, jak se rybářova loďka bezmocná jak stéblo trávy řítí do zuřivé šedi pěnící vody. Rybářovo tělo se nikdy nenašlo, jen trosky pramice. A tak se prý pokaždé, když je Měsíc v úplňku, objevuje vysoko na peřejích tajemný člun a v něm stín mladého muže...

My jsme tedy žádnou tajemnou loďku neviděli, ale možná to bude novým osvětlením, které Rheinfallu darovala Schaffhausenská elektrárna ke stoletému výročí. Modrobílá světla propůjčují balvanům ve vodě plastičnosti a vířící voda je ted nádherně viditelná i v té nejtemnější noci…

Poděl se o svůj názor

Související články