Kult cedru

3. 3. 2017 – Libanon, Asie
Hanzelka a Zikmund
Hanzelka a Zikmund

Každý národ má svůj kult. My máme lva. Británie Alžbětu. Libanon má cedr. Najdete ho vyobrazený doslova na každém rohu.

Cedr libanonský. Ačkoli se dožívá velmi dlouhé věku, jeho výška málokdy přesáhne 35 m. | https://commons.wikimedia.org/ Olivier Bezes
Cedr libanonský. Ačkoli se dožívá velmi dlouhé věku, jeho výška málokdy přesáhne 35 m. | https://commons.wikimedia.org/ Olivier Bezes

Cedr je fascinující strom. Je součástí čeledě borovicovitých stálozelený, a navíc velmi odolný jednak vůči nadmořské výšce, jednak vůči všelijakým škůdcům a houbám. Stromy rostou ve výškách od tisíc čtyři sta metrů až do dvou a půl tisíc metrů nad mořem. Pozoruhodný je však zejména svým stářím. Dlouhověkost je pro cedry typická, nezřídka přes tisíc let. Protože se dožívají vysokého věku, dlouho rostou a jakákoli snaha o obnovu je tak odkazem budoucím generacím.

Sláva libanonského cedru se datuje až k první psané historii. Jeho jméno zmiňuje Starý zákon pětasedmdesátkrát. Pevnost a mimořádná odolnost cedrů byla známá už ve starověku. Cedrové dřevo bylo použito při stavbě Šalamounova chrámu v Jeruzalémě, Egypťané jej používali jako trvanlivé bednění pro své faraony, Féničané z něj stavěli celá loďstva. Jeho kvalitu znali Římané, Řekové a Turci. H+Z v knize Obrácený půlměsíc odkazují na literaturu, kde vyčetli, že v roce 1550 se v Libanonu nacházelo dvacet osm cedrů starších než tisíc let. O sto deset let později to bylo už jen dvacet dva, v roce 1696 šestnáct a v době jejich návštěvy dvanáct.

Bsharré - Libanonské hory byly kdysi porostlé lesy cedrů... | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Bsharré - Libanonské hory byly kdysi porostlé lesy cedrů... | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund

Sláva předchází pád. V minulosti cedry pokrývaly celé libanonské hory. Jenže to bylo kdysi. Teď je možné vidět poslední zbytky v několika přísně střežených rezervacích. Z cedru se stala jen vážená ikona, kterou je v Libanonu možné vidět doslova všude. Na policejních čapkách, poznávacích značkách aut, na rubu každé mince i bankovky, poštovních známkách, na kormidle každého libanonského letadla. Samozřejmě je součástí státního znaku a vlajky. Ikona cedru se dostala všude tam, kde jsou Libanonci. V Libanonu žije více jak čtyři a půl milionu obyvatel, ovšem mnohem víc Libanonců žije za hranicemi (z toho cca polovina v Brazílii) viz např. zde. Dle některých údajů je to až čtrnáct milionů lidí.

Ouadi Qadisha Horsh Arz el-Rab - Svaté údolí, se svým cedrovým lesem je zapsáno i v seznamu světového dědictví UNESCO | http://www.trekearth.com
Ouadi Qadisha Horsh Arz el-Rab - Svaté údolí, se svým cedrovým lesem je zapsáno i v seznamu světového dědictví UNESCO | http://www.trekearth.com

Nejen kvůli cedrům má smysl do Libanonu jezdit. Stát sám se pyšní prvenstvími v mnoha oblastech a zcela jistě se sem s H+Z v budoucnu opět vypravíme. Závěrem malá ochutnávka. Název Libanon je nejstarším názvem státu, neboť nebyl po čtyři tisíce let změněn. Hlavní město Bejrút bylo sedmkrát zničeno a vždy znovu postaveno. Naleznete zde nejstarší kontinuálně obývané město Byblos, první zmínky se datují až pět tisíc let před naším letopočtem. Je jedinou asijskou zemí, ve které není ani kousek pouště. A vůbec, je považován za Švýcarsko Východu.

Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Poděl se o svůj názor

Související články