Berberská Verona
V srdci afrického Maghribu, přímo pod severními srázy Velkého Atlasu, existuje berberská verze slavné legendy o nenaplněné lásce. V tomto hlavním městě marockých Berberů ji ale nepřipomíná jen obyčejný balkon, ale úžasný výtvor Matky přírody, Imi n´ Ifri.
Demnate jako metropole berberské kultury a etnika funguje už několik set let. Bývalo také centrum Židů; až do svého odchodu po další izraelské válce v polovině 50. let minulého století tvořili Mojžíšovi potomci až polovinu jeho obyvatel. Proto se tu jen 150 metrů od hlavní městské brány dochovala židovská čtvrť mellah.
Demnate je proslavené hlavně berberskou keramikou, která je velmi žádaná hlavně pro svou atraktivně zbarvenou glazuru. Ta je přitom dodnes vesměs dělaná nikoliv chemicky, ale z přírodních surovin. Podle Ahmeda, který nás jednou takovou keramickou dílnou s pecemi vzadu provedl, tak například velmi oblíbený sytě oranžový odstín vzniká použitím šafránu, modrý se pak zrodí (pro mnohé překvapivě) vypálením původně z máty vytvořené zelené barvy. Keramika je pak na konec často ještě pomalovaná nápisy z heny. Ty mají svému majiteli a jeho domu přinášet štěstí.
Hlavním magnetem pro cestovatelské srdce je možná nejúžasnější výtvor přírody v celém Maroku, obrovský travertinový přírodní most Imi n´ Ifri (Ústa jeskyně). Neleží dál než šest kilometrů pomalého stoupání od centra Demnate, a tak se k němu dá snadno dostat jak pěšky tak klasickým, byť prehistorickým taxíkem. A kdo má rád prehistorické nálezy a zkameněliny, může pokračovat ještě dál do vesnice Iouaridene, kde se podle směrovek dá dojít k více než 170 miliónů let starým obřím otiskům stop čtyřnohých masožravých dinosaurů.
K přírodnímu divu Ústa jeskyně, tak trochu se opravdu zespoda podobající obrovské tlamě nějakého ještěra (přičemž při cestě seshora skalní portál zase vypadá z určitého úhlu jako obrys Afriky), se vztahuje působivá pověst o berberském Romeu a Julii. Stejně jako ve Veroně, ani tady lásce místních milenců nepřála tradiční nenávist mezi jejich otci a zároveň klanovými náčelníky. Oba mladí lidé po sobě tak dlouho marně toužili, až k sobě jednou v zoufalství přes kaňon natáhli ruce, dosáhli jimi na sebe – a proměnili se v kámen.
Na jižní straně rokle vyvěrá kousek cesty od stezky podle pověsti zázračný pramen, kam dříve chodily před svatbou místní dívky. Občas se i dnes tady dá potkat na pikniku parta mladých holek, které tady, oblečeny nejen v tradičních berberských šatech, ale i s MP3 v uších, pořádají pikniky s bubínky. Vědci nedávno zjistili, že na starých obyčejích něco bude, protože zdejší voda obsahuje minerální soli, které jsou velmi důležité pro početí.
Ve skutečnosti ovšem celý ten kamenný zázrak z načervenalého travertinu vznikl před skoro 2 milióny let částečným zhroucením rozsáhlého a velmi složitého (navíc dodnes ne zcela prozkoumaného) systému podzemních jeskyň. Dnes tak kamenný most Imi n ´Ifri spojuje vody, padající nejen z jeho stropu, ale i z řady okolních malých vodopádů s tokem říčky tekoucí v soutěsce pod ním. Nejúžasnější na tom všem je ale to, že se tímto obřím skalním portálem dá zcela volně a nikým nekontrolovaně projít.
Protože ale v travertinových dutinách na stropě žijí stovky ptáků, od malých kavčat přes vrány až po rorýse, zažívá člověk pod tím vším bombardováním ptačími exkrementy chvílemi stejné pocity jako Londýňané při náletech německé Luftwaffe.
