První Čech, který procestoval všechny obydlené kontinenty
Jmenoval se Čeněk Paclt a narodil se roku 1830 v Turnově. Letos uplyne už 130 let, kdy opuštěný zemřel ve svém stanu na diamantových polích v Africe. Za svůj život stihl vyzkoušet nejrůznější povolání a dobrodružství.
Nikdy nenapsal žádný cestopis, natožpak svůj životopis. Možná za to může jeho spíš odtažitý vztah ke vzdělání, ostatně to základní, kterého se mu dostalo v rodném Turnově, zhodnotil takhle:
„Vzdělání, jehož se mi tam dostalo, bylo velmi chatrné. Školy tenkráte vůbec ještě za mnoho nestály… Tak vyšel jsem ze školy nedoučen, s vědomostmi kusými a nedostatečnými,“ nechal se později slyšet. Po absolvování měšťanky se v Jičíně vyučil mydlářskému řemeslu. Jako tovaryš se pak vydal „na zkušenou“ a jako mydlář se snažil uchytit v českých, uherských i rakouských zemích, což se mu moc nedařilo. Zkoušel pak štěstí ve Vídni i ve Varšavě, to už se věnoval broušení a prodeji drahých kamenů, vždyť pocházel ze staré kamenářské rodiny. Obchodník ale nebyl moc dobrý, což se drželo celý život, stejně jako ty drahé kameny…
Když přišel ve Varšavě na buben, rozhodl se odjet do Ameriky. Namířeno měl do New Orleans, když ale na lodi vypukl požár a posádku zachránila loď amerického námořnictva, hned na její palubě narukoval do armády. V jejích řadách se zúčastnil mexicko-americké války v letech 1846-1848 a tažení proti floridským indiánům Seminolům. Po pěti letech si od armády vysloužil poukaz na pozemek a několik stovek dolarů. Že by se usadil ho ale ani nenapadlo.
Bylo mu čtyřicet, když se rozhodl vrátit do rodného Turnova, kde to ale dlouho nevydržel. Namířeno měl zase do New Yorku, ale už na cestě onemocněl žlutou zimnicí. Bylo mu doporučeno změnit klima, což učinil radikálně: nejdříve se vydal do Brazílie, pak do Austrálie a na indický subkontinent do Kalkaty. Všude hledal bohatství v nerostech – v Brazílii se zajímal o diamanty, v Austrálii se zapojil do zlaté horečky a do Kalkaty ho přivedla novinářská kachna o nálezech zlata. To našel až v Adelaide.
Padesátku oslavil doma v Turnově, odkud ho to opět táhlo do světa. Pobýval v Austrálii i na Novém Zélandě, bojoval se zimnicí i s kurdějemi. Naposledy se vrátil domů.
Naposledy se vydal na cesty roku 1870, tentokrát do Afriky. I tady hledal diamanty a ani tentokrát se mu moc nedařilo. Po mnoha měsících cestování se usadil u diamantových polí na jihovýchod od Klipdriftu, zvaných tehdy New Rush a od roku 1873 Kimberley. Krajinu kolem Kimberley tehdy popsal takto:
„Krajina zdejší kolem na mnoho mil je samé povlovné návrší pokryté červenavým pískem. Rostlinstva je zde málo, jen sem tam tvoří trnité křovisko nebo zakrnělý, křivolaký strom. Půda je většinou vyprahlá pro nedostatek vody. Kopaniny, v nichž dolujeme, leží na táhlém holém návrší a jsou asi 800 stop dlouhé, na jednom konci širší, na druhém užší. Tato plocha je rozdělena na sta dílců, jimž se říká claimy.“
V Kimberley, které se tou dobou rychle rozvíjelo, se turnovský cestovatel setkal s Emilem Holubem. Počáteční přátelství ale po roce ochladlo nejprve do lhostejnosti, pak dokonce do nepřátelství. Jelikož měl být rozbuškou pro vykopání válečné sekery udavačský dopis, zaslaný z Čech Emilu Holubovi, přestal Čeněk Paclt s domovinou komunikovat. Až si v Čechách mysleli, že zahynul.
To se stalo až v červnu roku 1887. Přesný den úmrtí je neznámý, protože český dobrodruh tou dobou žil sám ve stanu v Keiskammě u řeky Vaal.
Nikdy svá dobrodružství nesepsal, to za něj udělal až jeho turnovský přítel Jaroslav Svoboda – podle Pacltova vyprávění a korespondence vydal knihu Čeňka Paclt cesty po světě. Důvody, proč Paclt sám cestopis vytvořit nechtěl, jsou dodnes aktuální – posuďte sami:
„Obyčejně píší se cestopisy pro zisk a slávu, a já nebažím po těch věcech. Četl jsem mnohé knihy toho druhu a mohu posoudit, jak se spisují. Něco látky nasbírá se na cestách, něco vypíše se ze spisů cestovatelů jiných, zvláště starších, a něco se k tomu přibájí, aby vypravování hodně zajímalo a vzbudilo úžas. Vymýšlenými věcmi honosit se mi protiví a skutečné příhody na cestách mých zdají se mi býti málo znamenitými, aby čtenáře upoutaly. Čtenář očekává samé potyčky s divochy a se lvy a nenaleznuv jich, vidí se zklamán,“ napsal jednou Paclt svému příteli.
