Věřte nevěřte, je to ráj
Pulau Tioman, velký malajsijský ostrov v Jihočínském moři, se nese na téměř polynéské atmosféře. Vděčí za to mimo jiné spoustě rozkvetlých ibišků na plážích s bělostným pískem, lemovaných kokosovými palmami. Jiné zátoky jsou zase vyzdobené žulovými skalami, takže poutník má pocit, jako by byl na Seychelách - ovšem jen za zlomek ceny.
Tioman má spoustu odlehlých pláží, kam se dá dostat buďto jen drahými lodními taxíky, nebo po mnohahodinovém probíjení se džunglí. V ní žije překvapivě větší počet zástupců divoké fauny, než ve většině malajsijských národních parků. Snadno lze spatřit ratufy uzdičkové, osináky africké nebo stromovou cibetu. Na Tiomanu žije i 25 druhů plazů, včetně obrovské kobry královské a rovněž smrtelně jedovaté krajty mřížkované.
V Salangu na severu Tiomanu zase žijí v říčce protékající osadou dvoumetroví varani, kteří běžně chodí i mezi chatkami a hledají, co by sežrali. Místní lidé nás varovali, že chvíli před naším připlutím tu jeden varan zaútočil na malé dítě. Takže jejich focení bylo docela adrenalinové; hlavně když některé varany po čase přestalo bavit dělat modelky.
Večer nad hlavou kromě netopýrů krouží obrovští kaloni. O potravu nemají nouzi. Kromě obvyklých moskytů žije na Tiomanu ještě obzvlášť krvežíznivý hmyz, nazývaný místními „koutule“.
Zcela určitě spatříte tlupy makaků. Tito drzí, zablešení primát už dávno přišli na to, že lidi mají s sebou spoustu zajímavých a hlavně jedlých věcí, takže je potřeba si dávat pozor na své věci. Stačí chvilka nepozornosti a opice vám vniknou do nehlídaného batohu, všechno z něj vyhází, a když budete mít štěstí, odskáčou jen s jídlem. Zažili jsme to na vlastní kůži: stačilo doslova jen pár vteřin a náš batoh byl drzými primáty prolustrován a zabaveno jídlo na celodenní trek džunglí. Makakové se už také celkem běžně navečer odvažují na pláže v osadách a drze okrádají turisty, kteří si nadšeně fotí bombastické západy slunce. Jejich pronásledování, jak jsme taky byli přímými svědky, je pak samozřejmě pro pány tvorstva jen zbytečným mrháním sil.
Zdejší džungle má dvě velké výhody: poletují v ní pestrobarevní motýli a prakticky tu nežijí pijavice, kvůli kterým je třeba na mnoha místech Taman Negary nebo Bornea prakticky nemožné zastavit, aby vás ihned doslova neobsypaly. Ani tak však putování tiomanským pralesem není vůbec jednoduché: pěšiny překonávají prudkými a i v období sucha značně kluzkými výstupy řadu vysokých hřebenů a svahů, padajících do moře. Navíc jsou velmi úzké a neznatelné a není problém je ztratit. Pak zbývá jediná šance- najít směr zpátky k místu, kdy jsme ještě tutově stáli na stezce a opatrně hledat její pokračování jinde. V době monzumů jsou navíc tiomanské stezky prakticky neschůdné – zarostlé a příšerně rozbahněné.
Pěkné šnorchlování a skvělé potápění - na ostrově lze snadno a poměrně levně získat i potápěčský certitikát PADI - je hlavně u skalnatých mysů podél západního pobřeží Tiomanu, kdy zvláště za odlivu máte pestré korálové věže a zahrady doslova na dosah ruky. Úplně nejlepší podmínky pro sledování podmořského života a korálových věží má ale Pulau Tulai na dohled nejsevernější tiomanské zátoky Salang. Ne nadarmo se mu říká Korálový ostrov. Každé ráno k němu vyrazí jako o závod flotila malých člunů, nacpaných hlavně vřeštícími Číňany a Singapuřany. Při nás stálo štěstí i během šnorchlování v Monkey bay: během odlivu jsme si všimli hejna těchto malých dravců, pravděpodobně žraloků útesových, a také několika nebezpečně vypadajících baracud. Opičí zátoka by se však mohla klidně jmenovat také Shark bay.
