Strach mám z bouřek a tarantulí

2. 8. 2017 – Česká republika, Evropa
Jana Patková
Jana Patková

Markéta Peggy Marvanová vyhrála extrémní závod horských kol Tour Divide. Jakých bylo těch 4 418 km napříč Amerikou, bez jakékoli podpory, zato s medvědy v zádech?

O závodě, který Markéta jela se svým přítelem Adamem Záviškou, jsme na webu cestovatelů psali ZDE. Slíbili jsme tehdy rozhovor s hlavní hrdinkou. Tady je:

Dívka, kterou baví dřina
Dívka, kterou baví dřina

Jak na takový závod trénujete?

Mám štěstí že při mé práci messengera na kole nemám o kilometry nouzi, o víkendech se pak raději odreaguji jiným sportem. Netrénuji na základě tabulek od poradců, ale řídím se svými pocity.

 Měla jste krize, přiznáváte. Dá se jejich překonávání naučit, nacvičit? Jak?

Fyzickým krizím se při Tour Divide téměř nedá vyhnout, záleží ale na tom, jestli vás psychicky rozhodí nebo se je naučíte překonávat. Můj přítel v takových chvílích říká: „Kdo neumí trpět, musí trpět.“ Jediná cesta z krize je skousnout zuby a jet dál. Krize z hladu a vyčerpání, ztráta motivace k cyklistice zkrátka patří, avšak jejich překonávání vás může později posílit i v běžném životě.

Jaký byl nejkrásnější moment závodu?

Nejkrásnější je asi vždy cíl, celou dobu se na něj těšíte. Občas na mě při dojetí do cíle přicházejí pocity smutku, že to celé parádní dobrodružství končí, … ale stejně, cíl je zkrátka nejemotivnější, nejsilnější a nejkrásnější moment na trati.

Dne 2. 7. 2017 ve 2.00 hodin ráno Peggy společně se svým přítelem Adamem jakožto 1. žena a 27. muž doráží do cíle
Dne 2. 7. 2017 ve 2.00 hodin ráno Peggy společně se svým přítelem Adamem jakožto 1. žena a 27. muž doráží do cíle

Co přesně jste si vezla jako vybavení a kolik kg to dalo?

Výbavu se snažím co nejvíce minimalizovat, takže se musela vejít do 6kg. Vezla jsem tedy jen základní věci na opravu kola, péřový spacák, žďárák a uříznutou katimatku, cyklodres s návleky a pertexové kalhoty s bundou. Z elektroniky jen GPS navigaci, povinný satelitní vysílač SPOT, mobil, GoPro, čelovku a blikačku

Plně "naložené" kolo
Plně "naložené" kolo

Máte nějaký speciální jídelníček pro takové akce?

Tím že je závod zcela bez zabezpečení, tak všichni závodníci mohou k doplnění zásob vody a jídla využívat pouze veřejná místa – tedy restaurace, obchody, hotely. Z toho plyne, že tu pro speciální stravu není místo. V praxi to funguje tak, že přijedete do města či vesnice, otevřete dveře prvního krámu a popadnete to, co zrovna mají. Čas na trati běží nonstop – celou dobu od startu až do cíle, takže i u jídla se vyplatí šetřit s časem.

Co bude vaší příští výzvou?

Plány mého dětského pohledu na svět nemají moc hranice a je jich mnoho. Mou aktuální výzvou je dopsat knihu z březnového úspěchu na Lapland Extreme Chalenge, kde jsem byla také s přítelem Adamem. Na příští rok plánuji dva pěkné závody inspirované závodem Tour Divide na Evropském kontinentě. Konkrétně Italy Divide a French Divide.

Jak jste na to vůbec přišla, že budete jezdit takové extrémy? Nestačil by „obyčejný“ závod, kde si taky dáte do těla, ale není to nijak nebezpečné?

Extrémní závody se od klasických liší tím, že v nich nepanuje taková rivalita mezi závodníky. Zkrátka je jedno, jestli jste první a nebo stý – všichni se navzájem respektují. Vítězem je při těchto závodech každý, kdo se dokáže dostat do cíle. Zkrátka, já nepotřebuji nkoho porážet a „honit si tím ego“, jsem ráda, že žiji v době a společnosti, která mi umožňuje dělat co mě baví a co mi jde.

Jede se bez podpory, jídlo si každý obstarává sám. Nesmí to ale zabrat příliš času...
Jede se bez podpory, jídlo si každý obstarává sám. Nesmí to ale zabrat příliš času...

Čeho vy se bojíte, existuje něco takového?

Určitě existuje. Bez strachu není odvážných. Amerika má přece jenom jiný rozměr než jaký máme tady v Česku a tamní pustá a místy opravdu téměř nedotčená příroda dokáže nahnat hrůzu. Strach mívám třeba z bouřek, tarantulí, ale z třeba i úplně malých pavouků co mají reflexně svítivé zelené oči – nevím co jsou zač, ale děsili mě letos na trati opravdu hodně.

Proč myslíte, že vyhráváte? Co jsou vaše silné stránky?

Poslouchám své tělo. Vím, kde jsou moje hranice. Ty hranice pomalu a postupně posouvám. Ony totiž, bohudík ani rychle posunout nejdou. Ve chvíli kdy tělu naložíte moc, dlouho se z toho vzpamatovává. Při závodech se držím svého tempa a rytmu.

Je to osvobozující trať s miliardou nádherných výhledů do krajiny
Je to osvobozující trať s miliardou nádherných výhledů do krajiny

Na co myslíte, když jedete řekněme pátý den?

Pátý den už bývá lepší, tělo si po prvních dnech zvykne na nový režim a i mysl se značně odpoutá od každodenního shonu v civilizaci. Přicházejí chvíle, kdy nemyslím vůbec na nic a cítím se osvobozená. Pátý den vnímám jako celkově pozitivní den.

Jak bojujete s únavou, čím ji překonáváte?

Když jsou na mě mikrospánky, tak si na pár sekund až minut usnu, probudím se a jsem ready jet dál. Letos na TD jsem dokonce dokázala usínat tak, že jsem si ani nelehala na zem. Prostě jsem jen vyckvakla jednou nohou z kola. A ohnutá přes hrazdu usnula, jak je vidět na fotce.

Takhle se dá spát málem za jízdy
Takhle se dá spát málem za jízdy

Spíte při takovém závodě dobře?

Spánek je samozřejmě důležitý, kdo ale spí dlouho nevyhrává. Navíc, když se bojíte medvědů nebo jedovatých hadů a pavouků, tak zůstáváte ostražitý i ve spánku. Nejlepší je, když jste schopní jet na kole co nejdéle stejnou rychlostí. Ale najít tu hranici pro sebe optimální doby spánku je věc dlouhého vývoje. Pokud spánek krátíte příliš, tak vás únava doběhne. Zpomalíte a ve výsledku ztratíte ještě víc. Dlouhý spánek taky není dobrý, tělo zbytečně začíná regenerovat.

V divočině je člověk i ve spánku ve střehu
V divočině je člověk i ve spánku ve střehu

Kde ráda jezdíte, v které zemi či krajině? Máte raději horko nebo zimu?

Jezdím ráda všude tam kde to má to správný flow. Trasa Amerického Tour Divide je pro mě naprosto nezapomenutelná, miluji na ní to, že dlouhé kilometry nikoho nepotkáte, že nemusíte řešit vyhýbání se autům. Je to osvobozující trať s miliardou nádherných výhledů do krajiny. Vždy se ale ráda vracím zpět do Čech. Cestuji ráda, ale vím kde je můj domov. Naše krásná rozmanitá krajina nemá pro mě konkurentů.

A raději mám rozhodně zimu, když je vám zima můžete se obléknout. Když je vám vedro, tak si maximálně sedřete kůži a stejně se cítíte mizerně.

Co vás přivedlo  k charitě?  Někdo nebo něco...?

Skrze charitu chci dávat svým cestám hlubší význam. Teprve pak se totiž cítím být uspokojená a všechno to, co dělám, mi dává smysl.

Více informací najdete na adrese http://peggymarvanova.cz.

Poděl se o svůj názor

Související články