Jak vypadal kostel v Gutech

8. 8. 2017 – Česká republika, Evropa
Jana Patková
Jana Patková

Požár v noci z prvního na druhého srpna zničil dřevěný kostel Božího těla v Gutech. Patřil k nejstarším v dochovaným dřevěným kostelům na našem území, pocházel z roku 1563. Z té doby byla také část zachovaného mobiliáře. Co všechno jsme vlastně navždycky ztratili?

Na seznamu kulturních památek je kostel již od roku 1958. Několikrát byl se souborem ostatních dřevěných kostelů na Těšínsku navrhován na prohlášení za národní kulturní památku. Poslední rozsáhlá obnova probíhala v letech 2011 až 2012.

Pohled z hudební empory do lodi kostela (Foto Roman Polášek)
Pohled z hudební empory do lodi kostela (Foto Roman Polášek)

Kostel byl ukázkovým příkladem kostelů se štenýřovou věží, charakteristických pro oblast Těšínského Slezska. Tyto kostely se vyznačují jednoduchým půdorysem s téměř čtvercovou lodí a o něco užším, rovněž čtvercovým presbytářem, vysokými a strmými sedlovými střechami se dvěma hřebeny, ochozem (tzv. sobotou), dvouramennou emporou v interiéru a především masivní věží s vysazeným zvonicovým patrem.

Prostor pod věží
Prostor pod věží

Tradovanou dobu výstavby v roce 1563 (na základě letopočtu nad dveřmi do sakristie) se podařilo doložit nedávným dendrochronologickým průzkumem, který také dokázal, že původní jádro kostela (loď a presbytář) bylo dochováno včetně krovu presbytáře a že kostel prodělal velmi málo stavebních etap. Kromě výstavby v letech 1560–1564 se jednalo o výstavbu a výmalbu empory v letech 1626 a 1642, vztyčení věže v roce 1666 (která zřejmě nahradila starší zvonici), výměnu krovu lodi v roce 1682 a připojení ochozu v 18. století. Jinak byly zaznamenány jen běžné udržovací práce související s nutnou výměnou dožilých dřevěných prvků. Gutský kostel tak byl nejlépe dochovaným dřevěným kostelem ve skupině dřevěných kostelů Těšínska a severovýchodní Moravy.

V letech 2011–2012 proběhla poslední rekonstrukce kostela, která se týkala opravy krovu zejména nad presbytářem, výměny krytiny a konstrukčních prvků věže včetně zvonicového patra.

Jeden z tzv. misionářských obrazů (Foto Roman Polášek)
Jeden z tzv. misionářských obrazů (Foto Roman Polášek)

V kostele se zachoval pozoruhodný mobiliář, jehož část pocházela ještě ze 16. století. Jednalo se o velmi cenné předměty blízké době vzniku kostela – zejména zvon z roku 1565 (datace na plášti zvonu) a část starého hlavního oltáře s obrazem Poslední večeře z roku 1591. Výjimečnou památkou byl také malovaný epitaf, jehož vznik se předpokládá na přelomu 16. a 17. století. Barokní vrstvu vnitřního vybavení z 1. poloviny 18. století reprezentovaly dva oltáře, jejichž vytvoření je spojováno s významnou řezbářskou dílnou Matyáše Weissmanna z Frýdku a které byly posléze rokokově upraveny. Námětově pozoruhodná byla pětice tzv. misionářských obrazů ze 30. let 18. století. Ty se do kostela dostaly snad druhotně a zřejmě sloužily jako didaktická pomůcka jezuitských kněží.

Epitaf z přelomu 16. a 17. století (Foto Roman Polášek)
Epitaf z přelomu 16. a 17. století (Foto Roman Polášek)

Součástí autentického mobiliáře byly další předměty a zařízení ze 17. až 19. století, které dotvářely malebný interiér.

Vchod s presbytáře do sakristie s datací
Vchod s presbytáře do sakristie s datací

~~~!!!!!~~~

„K dispozici máme kvalitní zaměření objektu a další dokumentaci, díky níž je možné zvažovat případnou obnovu stavby metodou vědecké rekonstrukce, obdobně jako tomu bylo u kostela sv. Kateřiny v Ostravě–Hrabové, který vyhořel v roce 2002,“ dodal naději ředitel ostravského pracoviště Národního památkového ústavu Michal Zezula.

Ochoz, tzv. sobota
Ochoz, tzv. sobota
Poděl se o svůj názor

Související články