AVE já

3. 10. 2017 – Chorvatsko, Evropa

Jana Patková

Římský císař Dioklecián si palác v dnešním Splitu nechal postavit „na důchod“ jako luxusní vilu i opevněný tábor zároveň. O jeho rozsahu svědčí sklepení, které je zrcadlovým obrazem nadzemní části paláce. Stojí za návštěvu nejen proto, že v chorvatském létě poskytuje úlevný stín.

Z paláce, vystavěného ve 4. století, zbylo poměrně dost. Brány, jižní zeď, honosná přijímací síň… I když je částečně v troskách a trochu zmrzačený mnoha přestavbami a přístavbami, je Diokleciánův palác nejvýznamnější antickou památkou na území Chorvatska a jednou z nejcennějších římských staveb na světě. Není divu, že v sezóně je v úzkých mramorových uličkách města-paláce, stejně jako u pokladen do jednotlivých památek, prostě narváno

Neméně fascinující je ale i to, co je v podzemí. Je příjemné, že část sklepů je zpřístupněna, i že většinu návštěvníků nezajímají. V chladném a vlhkém podzemí si oddychnete jak od vedra, tak od davů.

Se vstupem do podzemí je dobré připomenout si nejdůležitější mezníky splitského paláce. Dioklecián si ho nechal vybudovat jako velmi luxusní orientální „vejminek“ na dobu, kdy předá svůj císařský post svému nástupci. To také roku 305 udělal a po abdikaci se uchýlil do svého paláce v dnešním Splitu. Byl úplně soběstačný a dokonce měl svůj vodovod. Císař však ocenil spíš jeho masivní obvodové zdi – měl na rukou krev mnoha křesťanů, které za své vlády pronásledoval. Na sklonku života se pak obával jejich pomsty a říká se, že se jen sklíčeně ploužil palácem, nepřijímal návštěvy a chřadnul.

Když nakonec po pár letech zemřel, palác ještě chvíli sloužil rodině jako útočiště. Brzy ale začal chátrat, částečně díky svým novým neurozeným obyvatelům, kteří si jej přizpůsobovali k obrazu svému. Město postupně do opevněného paláce vrostlo.

Přesný obraz soukromých síní císaře by nebylo možné nakreslit, nebýt sklepů – odborně subdukcí, v nichž archeologové po vyčištění odpadu odkryli vůbec největší antický prostor. Majestátní podzemí totiž svými rozměry, členěním a půdorysem odpovídá prostorovému členění soukromých reprezentačních síní císaře Diokleciána v jižním křídle paláce, které se nacházelo přesně nad nimi.

Celkem bylo v substrukcích postupně odkryto 62 místností, velkých i docela malých. Byly nalezeny mimo jiné kusy zdiva z císařských komnat, které se řítily do sklepních místností; a právě na některých z nich byly objeveny zbytky fresek, které zdobily císařské komnaty.

Mezi roky 1957 až 1963 byla restaurována a zpřístupněna tzv. velká centrální síň, respektive její podzemní dvojník. Dnes je to vlastně tržnice, spojnice mezi nábřežím a peristylem (otevřený prostor v srdci paláce, kde se schází vůbec nejvíc lidí). Je to působivě osvětlené místo, které trochu připomíná orientální bazary. 

Jestli se ale dokážete odtrhnout od jadranských suvenýrů a odbočíte do přítmí zpoplatněných sklepů, užijete si mnohem víc. Budete bloudit labyrintem spoře osvětlených vlhkých místností, jejichž účel budete někdy odhadovat, jindy se ho dočtete na informačních tabulích. Budete překvapeni rozlehlostí toho všeho ve chvíli, kdy budete teprve ve čtvrtině prohlídky. Na jejím konci vám dojde, jak velký Diokleciánův palác ve skutečnosti byl. A jakou moc musel Dioklecián, který v sezóně každé poledne "vítá" návštěvníky z celého světa, ve 4. století mít.