Na Novém Zélandu nejde udělat špatné víno
"Nový Zéland je vesnice! Jestli jsi byl zvyklý žít v Sydney, tak se ti tam nebude líbit, je to příliš velká nuda," řekl mi před mým prvním odletem na Nový Zéland kamarád Dan, který dva roky pracoval jako automechanik v Aucklandu. Dan měl pravdu v tom, že Nový Zéland má převážně venkovský charakter, ale ve zbytku se hrubě mýlil! Zemi dlouhého bílého mraku jsem si okamžitě zamiloval a jejím vínům propadl. Byla to láska na první pohled...
Velký kapitán James Cook byl bezva chlap a ve své podstatě i velký humanista. Na svých objevitelských plavbách poznával nové a neznámé kultury, které vždy respektoval. Muži z posádky ho zbožňovali. Taky proto, že je dobře sytil a napájel vínem z Madeiry. Cookie, jak mu někdy přátelsky říkali domorodci, zase kromě svých map miloval také Polynésii a obzvláště si oblíbil Nový Zéland. Kdysi se snažil maorskému obyvatelstvu vypomoci tím, že tam vysadil pár užitečných rostlinek a vypustil několik kusů domácího zvířectva.
Dnes, téměř po dvou a půl stoletích od chvíle, kdy k Novému Zélandu doplul, by se asi nestačil divit. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Moderní Nový Zéland vsadil na šťastnou kartu. Eso v rukávu se jmenuje udržitelný rozvoj. Moc chytré a funguje to. Žádné stavění paláců a slonovinových věží v písku. Nový Zéland produkuje a ve velkém do celého světa vyváží potraviny té nejvyšší kvality. A také víno. A jaké! Přímo světové třídy. Cookovi námořníci by se zase poměli...
Vinařství Clos Henri z Wairau Valley v Marlborough vás na ochutnávce uvítá v malém kostelíku. Jak napovídá název, je vlastněno francouzskými majiteli a hospodaří v biodynamickém režimu 
V ikonickém vinařství Cloudy Bay školí v dubových soudcích kromě svých vín Pinot Noir i některá vína bílá. Neodolatelná jsou vína Chardonnay a Sauvignon Blanc Te Koko
Jsou tu totiž vinice. Moře vinic! Pokud někdo jede na Nový Zéland a má rád víno, zabije dvě mouchy jednou ranou. Ach, jak je mi líto abstinentů nebo těch, kdo víno nepijí... Nejlepší na tom všem je, že pokud na Zélandu objíždíte všechny turistické špeky, nebo se jim naopak snažíte zuby nehty vyhnout, vždycky na nějaký ten vinohrad narazíte. Nový Zéland, tedy Země dlouhého bílého mraku (maorsky Aotearoa), je opravdu dlouhý, stejně jako oblaka plující nad ním. Dvěma hlavními ostrovy se táhne v délce více než 1 500 km ze subtropů na severu až do chladných oblastí daleko na jihu. Oba dva hlavní ostrovy Nového Zélandu jsou odlišné asi jako den a noc. Zatímco Severní se většinou mírně vlní a zelená, na Jižním se krajina dramaticky mění a zvedá.
Podmínky pro pěstování vinné révy jsou ideální, zároveň však značně odlišné. Klimaticky se Nový Zéland nachází v mírném pásmu, ale všeobecně je Jižní ostrov chladnější než Severní, jehož horní část leží téměř v subtropickém pásmu.
Vzdálenost mezi nejsevernější vinicí, ležící v subtropickém pásmu oblasti Northland na 36° jižní šířky a nejjižnější novozélandskou (a také světovou!) vinicí vysazenou v hornaté oblasti Central Otago na 46° jižní šířky, činí více než 1 000 km. Někdy ale více než na vzdálenosti záleží na rozdílu v nadmořské výšce nebo umístění vinice, kdy prodleva sklizní ve vinařstvích od sebe vzdálených necelých třicet kilometrů může být třeba i celý měsíc.
Pro oba ostrovy platí, a pro Jižní dvojnásob, že většina srážek spadne na západním pobřeží. Na zbylém území Nového Zélandu, ukrytém za horami ve srážkovém stínu, prší méně často a zároveň oblast profituje z velkého množství slunných a teplých dnů. V kombinaci s chladnými nocemi (tento rozdíl mezi denními a nočními teplotami je obzvlášť patrný na Jižním ostrově) jsou tak vytvořeny ideální podmínky pro dlouhé vyzrávání hroznů při zachování vysoké hladiny kyseliny. Vinohrady, většinou situované na severních svazích východního pobřeží, těží z umírňujícího efektu přímořského klimatu. Žádná vinice na Novém Zélandu není od oceánu vzdálena více než 120 km!
Víno se tu v deseti vinařských oblastech pěstuje všelijaké, ale nikoli ledajaké, a daří se mu zde velmi dobře. Zatímco na Severním ostrově narazíte spíše na plná až opulentní vína "jižního" typu, jako jsou Syrah, Merlot nebo Cabernet Sauvignon, na chladnějším ostrově Jižním (jsme pod rovníkem na jižní polokouli) se můžete koupat v červených i bílých "burgundských" odrůdách v čele s víny Pinot Noir, nebo a hlavně se rozplývat nad nebesky opojným Sauvignonem. Ten je zde bez diskuzí nejlepší na světě! Nedávno jsem říkal kamarádovi sommelierovi z Valtic, že na Novém Zélandu snad ani nelze udělat špatné víno. Je to dáno vhodným půdním složením, perfektními klimatickými podmínkami, jež utváří také blízkost oceánu i Antarktidy, společně s přítomností ozónové díry nad Novým Zélandem, ale také umem zdejších vinařů. Někteří z nich jsou Maorové, potomci Cookových kámošů a mnozí "vajnmejkři" jsou ženy.
Většina zdejších vinařství leží v těsné blízkosti vinic a často je velice zajímavě architektonicky pojata. Rádi vás ve svých "cellar door" přivítají na ochutnávce, za kterou mnohdy ani nemusíte platit. Nějakou lahvinku si ale pak zakoupit stejně musíte, protože prostě neodoláte. Ceny se pohybují od mírných až po vysoké, ale vždy to bude jen zlomek ceny, kterou byste zaplatili za stejně dobré a kvalitní víno třeba z Francie.
Když si tak budete popíjet a kochat se krásnou okolní přírodní scenérií, řeknete si – to byl ale zase parádní den! Třeba se vám ani nebude chtít zpátky domů. V pohodlí letadla si potom při pohledu dolů na nekonečnou plochu oceánu vzpomenete na Jamese Cooka a začnete vymýšlet plány na návrat. Ten taky doma neposeděl. Opravdu šťastný byl pouze na cestách. Tak jako já...
Cesta na Nový Zéland, ležící osamoceně na druhém konci světa v jižním Pacifiku, je pořád šílená štreka. Jsou ji ale ochotné každoročně absolvovat zástupy turistů z různých koutů světa. Láká je pohádkově krásná novozélandská příroda, kterou zahlédli na fotografiích nebo ji znají z filmového plátna. Jasně, většinu z toho lze vidět i jinde, ale tady to prostě máte všechno hezky napěchované na jednom místě. Oceán, dokonce dva, pláže se zlatým i černým pískem, deštné pralesy, tráva v tisíci odstínech zelené i vyprahlé pouště, sopky, horké prameny, bublající bahno a syčící gejzíry, zasněžené horské štíty Jižních Alp, hluboká údolí se surrealisticky modrými jezery a zádumčivě tiché fjordy. A navíc ty vinice!
Všechny čtenáře, kteří dospěli až sem, srdečně zvu k návštěvě mého blogu a FB stránky Vína z Nového Zélandu, vinařství, vinice a krajina, kde naleznou dostatek informací ze světa novozélandských vín.
