Prolínačka kultur a lebek

11. 8. 2016 – Mexico, Amerika

V mexickém Yucatánu nemůžete minout pozůstatky nejslavnější mezoamerické kultury – Mayů. Pyramidy zkrátka nepřehlédnete. Byla by ale škoda zůstat jen u Mayů. Je to jako v Česku ochutnat jen jedno, třeba i to nejslavnější pivo. Ovšem kdo se má v mayské, zapotécké, toltécké a olmécké kultuře vyznat?

„Tohle nemůžete minout!“ je extrémně profláklé novinářské klišé, které má vzbudit zájem a pozornost. Největší a nejnavštěvovanější muzeum Mexika, Museo Nacional de Antropología, minout můžete. Svět se bude točit dál a nic zásadního se nezmění. Ale byla by to škoda.

Aztécký kamenný kalendář, od něhož někteří marně odvozovali konec světa, je jen jedním z tisíců artefaktů, které stojí za to vidět. Přiletěl jsem do Mexika několikrát a můj počet návštěv muzea se shoduje s počtem mexických pobytů. Jeden den v muzeu rozhodně nestačí. Procházka dvaatřiceti sály, kde se na ploše 79 700 m2 nachází tisíce důkazů o vyspělosti jednotlivých kultur, ze mě udělaly skutečného nadšence tohoto muzea.

Na jeho založení, k němuž došlo 25. srpna 1790, měl zásadní vliv botanik José Longinos Martínez. Současná budova byla otevřena až v roce 1964 a z hlediska architektury jde o rozsáhlou funkcionalistickou stavbu, v jejíž atriu chladí vzduch nádržka s vodou a vodními rostlinami, zastíněná prazvláštním betonovým deštníkem. Už první otevření mexických sbírek, ještě v jiných prostorách, se stalo velkou událostí. Není proto divu, že samotný Alexander von Humbolt, ikona mezi světovými přírodovědci 19. století, neodolal a sbírky si dorazil prohlédnout. Už v roce 1924 mohli návštěvníci obdivovat 54 000 objektů.

Olmécká hlava
Lebka předchůdce našeho současníka

Stojím nad maketou hrobu krále Pakala, muže, jenž vládl bez dvou let rovných sedm desetiletí. Přemýšlím, zdali vystavené kosti jsou skutečně pravé. Pokud bych to měl přirovnat k našim artefaktům, napadá mě jediné – lebka svatého Václava. K'inich Janaab' Pacal a jeho posmrtná nefritová maska se na dlouhou dobu staly důkazem, že archeologické bádání je dobrodružstvím, které umí ohromit svět. Příběh jeho objevování by byl hoden zapracování do epizod dobrodružství Indiana Jonese, ovšem ze čtyř let hloubení a dobývání se do útrob pyramidy by stejně nakonec zbyla jen několikaminutová scéna, vrcholící slovy profesora Joshua J. Marka. „Z temných stínů se vynořil obraz z mýtů, fantastické, éterické znamení z jiného světa. … Cítil jsem se jako v opuštěné kapli. V basreliéfu na okolních stěnách tančily štukované postavy. Pak můj pohled padl na podlahu. Byla téměř celá zakrytá velkou vyřezávanou deskou, a to v perfektním stavu.“ A rozhodně by nesmělo chybět podkreslení dramatickou hudbou, protože hrobka byla první, vstupní úrovni podsvětí.

Upřímně řečeno, teprve v muzeum mi došla bohatost zdejších kultur. U nás se mluví jen o Mayích a Aztécích. Ale co jejich předchůdci Olmékové tesající z čediče obrovské hlavy? A víte, komu patřilo posvátné město Teotihuacán, kam denně vyrážejí turistické autobusy ze sotva 50 km vzdáleného Mexico City? Ne? A chystáte se do Mexika? Pokud tentokrát odpovíte ano, vyčleňte si den na prohlídky prostor národního antropologického muzea. I když rovnou přiznávám, že den je málo.