Nesmí pršet
Dnes hlásí 25°C a jasno, zítra také a stejně i pozítří. Málokde je předpověď počasí takovou nudně monotónní záležitostí jako v Santa Barbaře na kalifornském pobřeží. Přitom Santa Barbara den co den dychtivě čeká na spásný déšť – stejně jako celá Kalifornie trpící už několik let extrémním suchem. Den co den, s výjimkou Memorial víkendu (Dne oběti války) koncem května, kdy by byl déšť hotovou katastrofou.
Proč? Protože v tu dobu se tu koná velkolepý I Madonari Italian Street Painting Festival, tedy festival malování na chodník. Barevné obrazy, které můžete spatřit i v centrech evropských metropolí, přitom nejsou žádným trendem ze zámoří, jak by se mohlo zdát.
Malování na ulici, tzv. Pavement Art, ať křídou či nanášením pigmentů štětcem má staletou tradici a objevuje se v Itálii už v 16.století. Tehdy, na vrcholu renesance, zdobí ulice italských měst obrazy svatých malované malíři putujícími na jarmarky a nejrůznější slavnosti. Nejoblíbenějším motivem je svatá Madonna, z čehož se odvodilo označení celého cechu: Madonnari. Díky Madonnárům měl prostý lid možnost vidět svaté ikony nejen zblízka, ale také mimo církevní svátky – vždyť jinak byly originální obrazy uschovány v soukromých domech a kostelích. Cílem Madonnárů bylo zhotovit pokud možno perfektní kopie světoznámých předloh: Boticelliho či Rembranta.
Postupem času společenský respekt Madonnárů klesá a začátkem 20.století je jejich uměním téměř opovrhováno. To se mění uspořádáním prvního oficiálního festivalu v severoitalském městečku Grazie di Curtatone roku 1972. Desítky studentů umění putují do Itálie a přidávají se ke komunitě Madonnarů. S nimi je pak toto umění importováno do světa, především do Spojených států, například Robertem Guilleminem přezdívaným “Sidewalk Sam” neboli “chodníkový Sam”.
Nejvýznamnější osobou Street Paintingu je ale jednoznačně Američan Kurt Wenner, proslulý zároveň i jako mistr inovace. Odjel do Itálie studovat klasické malířství a zůstává tam úctyhodných 28 let. Malováním na ulici si financuje studium a poté se s nevídaným úspěchem účastní i nejrůznějších soutězí. Zpátky v Americe pořádá na téma Street Painting přednášky a workshopy. Jeho cílem je najít nové motivy a techniky renesanční malby. Díky změněné perspektivě se Wennerovi daří vyvinout techniku fascinujících třídimensionálních obrazů, kdy je divák vydán na pospas optickému klamu smývajícímu hranici mezi iluzí a realitou.
Iluze a kouzla Kurta Wennera 
V roce 1986 Wenner organizuje první I Madonnari Italian Street Painting Festival na americké půdě – na prostranství staré misijní stanice v Santa Barbaře. Tady prezentuje o dva roky později i svůj nejznámější obraz “Den hněvu”, na který spotřebuje 200 kříd!
Lepší místo si Wenner ani vybrat nemohl, a to nejen kvůli počasí… V současnosti tu na dvě stovky profesionálních umělců a amatérů na sluncem vyhřátý asfalt před bělostnou stavbou vkleče či vleže kouzlí na zem úžasné obrazy, a proměňují tak celý areál v gigantický ohňostroj barev, nad kterým nám nezbývá než žasnout. Spektrum sahá od klasických náboženských motivů, přes moderní umění až k obrazům abstraktním. Stovky diváků procházejí mezi malíři a pokračují dolů k zahradě růží, kde se koná pravá italská oslava včetně hudby a grilovaných pochoutek.
Dnes už se Street Paiting festivaly konají i jinde – například na Floridě, v nedaleké Pasadeně či v mexickém Monterrey, který je zároveň i největším festivalem svého druhu latinské Ameriky. Přitom důležitá není jen garance počasí či povrch, na který se maluje. Není mnoho míst vhodných pro malování velkých obrazů, aniž by malíři nepřekáželi chodcům; na druhé straně nic není důležitější než dostatek diváků, bez jejichž obdivu, peněžních darů a komentářů tato forma umění defacto ztrácí smysl.
A je Street Paiting vůbec umění? Proč se vlastně lidé zastavují, aby si prohlédli obrazy namalované obyčejnou křídou na špinavou ulici? A proč dobrovolně hází peníze do připravených klobouků, když si obraz nemůžou koupit? Navíc většinou ani nejde o originální nápady, nýbrž o kopie skutečných mistrů…. Proč jsou lidé tímto uměním přesto tak fascinováni? Možná, že kouzlo obrazů leží právě v jejich pomíjivosti. Vždyť kolik úsilí, námahy i umu je investováno pro prchavý okamžik trvající často jen několik hodin! Vždyť stejně nečekaně, jako se obrazy objevily, nenávratně mizí ze světa – pod nohama chodců nebo s prvními kapkami deště…
