Černá duše Irska a kniha rekordů

10. 1. 2018 – Irsko, Evropa
Petr Sudik
Petr Sudik

Nic nepatří k Irsku víc než Irish Pubs - útulné hospůdky dokonale zrcadlící nejen irský životní styl, ale i pohodovou irskou duši. A kolik jich na „zeleném ostrově“ najdete? Přibližně stejně jako kostelů, i v té nejmenší vesničce alespoň jeden…

Pub odvozený od „Public House“ neboli lidový dům je skutečně spíš veřejný obývák včetně domací atmosféry než klasická hospoda. Tady se totiž setkávají všechny generace, od dědečků až po kojence a i ti, kteří by se asi jinak nepotkali: studenti a senioři, bankéři a dělníci, turisté i rodiny s dětmi. A to už po staletí.

Tady  se nehraje pro turisty, ale pro radost
Tady se nehraje pro turisty, ale pro radost

Pub je zároveň zpravodajskou centrálou, útočištěm před rozmary irského počasí a i pódiem pro muzikanty. Tady ale nemám na mysli folklórní cirkusovou show pro turisty, ale spontální autentickou zábavu, kde je vítán každý, kdo si přinese vlastní housle, banjo nebo aspoň dobrou náladu a přidá se.

Ve většina pubů nesmí chybět live music. V oblíbených  “Pub Songs”  se zrcadlí kompletní spektrum irského života. Jedním z témat je migrace miliónů Irů v 18. a 19.století a jejich stesk po domově, ve většině textů jde ale nejčastěji o konzumaci alkoholu a  “následků”.
Ve většina pubů nesmí chybět live music. V oblíbených “Pub Songs” se zrcadlí kompletní spektrum irského života. Jedním z témat je migrace miliónů Irů v 18. a 19.století a jejich stesk po domově, ve většině textů jde ale nejčastěji o konzumaci alkoholu a “následků”.

Jenže co by byly irské puby bez světoznámého Guinness – černého piva s krémovou čepicí z pěny v barvě karamelu? Když si otec “pivního zázraku” Arthur Guinness oslavovaný coby národní hrdina v roce 1759 v St. James na kraji Dublinu pronajal za 45 liber na rok– a to na 9 000 let dopředu(!) – skromný pivovárek, určitě ho nenapadlo, že stvoří irskou ikonu a jedno nejznamějších piv světa.

Guinness je jakýmsi  “pivním bratrancem” anglického Porter vyráběného z praženého sladu. S jeho produkcí se začalo v první polovině 18. století v Anglii, v roce 1759 pak pivovar přesídlil do Dublinu. Dnes je Arthur Guinness – mimochodem nejen otec piva, ale i 21 dětí – opěvován skoro jako světec.
Guinness je jakýmsi “pivním bratrancem” anglického Porter vyráběného z praženého sladu. S jeho produkcí se začalo v první polovině 18. století v Anglii, v roce 1759 pak pivovar přesídlil do Dublinu. Dnes je Arthur Guinness – mimochodem nejen otec piva, ale i 21 dětí – opěvován skoro jako světec.

Člověk navíc udělá i něco pro zdraví, neboť černé pivo obsahuje zdravé antioxidanty a je tudíž pro lidský organismus prospěšné „skoro“ jako ovocné smoothie. A jelikož se Irové snaží pro vlast i pro zdraví udělat maximum, tak své milované pivo přidavají i do celé řady pokrmů – od sladkostí včetně zmrzliny a vánočního pudingu až po výborné Irish Stew, husté polévky z hovězího masa a zeleniny.

Hospoda přetékající ven i s dobrou náladou
Hospoda přetékající ven i s dobrou náladou

Kultura irských pubů se do světa – především do USA, Kanady a Austrálie – dostala už začátkem 19. století se statisíci Irů, kteří byly přinuceni v důsledku hladomorů opustit svou vlast. Se stoupajícím úspěchem Guinness na domácím trhu se v 60. letech zrodil nápad exportovat s oblíbeným pivem i celou hospodu. To ale není zdaleka tak jednoduché, jak by se možná zdálo…

Zařízení Irish Pubu se liší podle vkusu provozovatele a finančního budgetu: od rustikálního interiéru typu “Country Cottage” ...
Zařízení Irish Pubu se liší podle vkusu provozovatele a finančního budgetu: od rustikálního interiéru typu “Country Cottage” ...

Vždyť co vlastně dělá jedinečnou atmosféru irského pubu kromě piva, whisky a hrstky rustikálních pokrmů? Odřený výčepní pult s lepkavou vrstvou piva, dřevěná prošlapaná podlaha vrzající pod nohama, těžké měděné lampy nebo černobílé fotografie a všemožné harampádí visící na stěnách, od hrnců až po hurlingové hole? Nebo je to zakalené zrcadlo pověšené za pípou a oblepené etiketami dávno zapomenutých druhů Whiskey, pivními tácky či cizokrajnými bankovkami?

Určitě, jenže to vše se dá imitovat a pod šikovnýma rukama řemeslníků zestárne i nový inventář. Bez čeho ale žádný Irish Pub – a je fuk, jestli v Mnichově, v Praze, v Sydney nebo ve Vegas – prostě nebude “fungovat”, kde nestačí žádná kopie, kde je nutný originál, je irský personal, respektive irská mentalita.

... až po noblesní  “Victorian Dublin Style”, který najdete především v dublinkských pubech. Nejstarším z asi 10 000 irských pubů je dublinský The Brazen Head Pub z roku 1198.
... až po noblesní “Victorian Dublin Style”, který najdete především v dublinkských pubech. Nejstarším z asi 10 000 irských pubů je dublinský The Brazen Head Pub z roku 1198.

A ta je geniální směsicí bodrého humoru, upřímné pohostinosti, otevřenosti a hlavně permanentně dobré nálady. Nám se hned v prvním Irish Pubu mění irské klišé v realitu: tmavý mahagonový nábytek obklopený aurou starých dobrých časů i notnou dávkou útulnosti, staříci hlasitě klábosející u výčepního pultu, čtveřice muzikantů a omladina sledující zápas rugby na televizní obrazovce zavěšené na stěně zažloutlé nikotinem ještě z dob před zákazem kouření. Zatímco si jiné podniky musí neustále vymýšlet něco nového, aby udrželi zákazníky, úspěch Irish Pub spočívá naopak v tom, že vše zůstane při starém. A Nejen opticky… Dodnes je třeba zvykem půl hodinky před zavírací dobou vyhlásit “Last order” čili poslední rundu.

Místo pro všechny generace
Místo pro všechny generace

Že Guinness v Irsku chutná jinak není tedy jen proto, že se tu pije nepasterizovaný, ale i díky geniální atmosféře. Dnes se sametově černého piva s přídavkem dusíku vypije ze sklenic s firemním logem harfy či sympatického tukana ve více než padesáti zemích světa denně na 10 miliónů pints. Legendární jsou i reklamní slogany Guinness: od “Můj bože, můj Guinness” , “Krásný den pro Guinness” či “Guinness ti dodá sílu” potvrzující i to, že Irové mají s Čechy společnou nejen zálibu v ironii, ale i fakt, že si v dnešním přeregulovaném světě nenechají do ničeho kecat – a už vůbec ne do konzumace piva…

Proslulá sametová...
Proslulá sametová...

Slogan “Dobré věci přicházejí k těm, kdo umí čekat” či “Dobré věci potřebují čas” zas poukazuje na točení Guinness, což je stejný kumšt jako správné pití – ideálně v sedmi douškách. Důležitá je naprosto čistá sklenice, 45° úhel sklenice k pípě, které se v žádném případě nesmí dotknout, a trpělivost. Čtyři minuty trvá správné točení Guinness, a to ve dvou etapách. Především před dotočením typicky hedvábné pěny je důležité vyčkat přesně 198 vteřin. Během nich se totiž Guinness probouzí k životu a získává svou “filozofickou hloubku“. Jako by se i v tomto procesu odrážela pohodová irská mentalita…. Důvodem permanentně dobré nálady Irů je ale asi hlavně fakt, že sociální život se tu nežije v sociálních mediích, ale v místním pubu, kde si lidé hledí do tváře místo na displeje mobilů.

Správně ho natočit je věda
Správně ho natočit je věda

Pivní zázrak ale není jediným světoznámým vynálezem Guinnessova pivovaru, nýbrž i slavná Guinnessova kniha rekordů. A ta je vlastně už sama o sobě rekordem: se 130 milióny exemplářů v 25 jazycích ve více než 100 zemí je po Bibli a Koránu třetí nejprodávanější knihou světa. Celý nápad je zásluhou tehdejšího generálního ředitele pivovaru Sira Hug Beavera, který se 10. listopadu 1951 zúčastnil setkání myslivců ve Wexfordské zátoce konající se samozřejmě v místním pubu. Kde jinde…

U piva se rodí nejlepší nápady, v Irsku to platí dvojnásob
U piva se rodí nejlepší nápady, v Irsku to platí dvojnásob

Během posezení se Beaver dostal do sporu o tom, který z lovných ptáků je v Evrope nejrychlejší. Zatímco jedni byli pro koroptev, jiní tipovali kulíka zlatého. Beaver napadlo, že musí existovat nekonečně mnoho nejrůznějších sporů a sázek diskutovávaných večer co večer v pubech po celé zemi. V jeho hlavě se zrodila geniální myšlenka vydat knihu jako příručku k rozsuzování hospodských pří a sporů.

Pověřil proto bratry Norris a Ross McWhirterovy úkolem shromáždit co nejvíce “nej”, která v roce 1954 zařadil do prvního vydání. Dnes v Guinnessově knize rekordů najdete kromě klasických rekordů i nekonečnou sbírku kuriozit – od nejdelší koupele v kostkách ledu trvající 1 hod 8 min až po 12 875km dlouhý pochod ze Santa Monica v Kalifornii do Istanbulu a sice chůzí pozpátku….

U zdroje
U zdroje

A co irské rekordy? Málokoho asi překvapí, že největší sklenice piva byla naplněna před irským pubem “The Auld Dubliner Irish Pub”, bohužel ne v Irsku, nýbrž v kalifornském Tustin. Ale i pravý irský rekord má co dělat s pivem a na Ameriku by byl určitě moc velkým soustem. Získán během oslav Arthur´s Day v roce 2013. Rekordní tu nebyla ale jen spotřeba piva, nýbrž počet 921 žaludků vypumpovaných během 24 hodin v nemocničních pohotovostech po celé zemi. Tím byl překonán rekord z roku 2012 během oslav na St. Patricks Day s 907 žaludky. I mediální reakce byla typicky irská – zatímco Guinness pivovar byl v oficiálním stanovisku “pyšný na všechny Iry”, mateřský koncern Diageo šel ještě o krok dál a vybavil 10 “nejúspěšnějších” pubů exluzivními plivátky z mramoru – pravděpodobně pro příští rekord…

Prostě pohoda a pivo
Prostě pohoda a pivo
Poděl se o svůj názor

Související články