Jede nebo jde? Bábinky na Mljetu
Vzbudí nás zvuk lodních motorů. Posádka vstala dávno před námi, pevninu už máme za zády. Míříme na zelený ostrov Mljet a obzor je náš! Bez poznámek, bábinky totiž tvrdě chrní v kajutě.
Po nočním špláchanci je nebe vymetené, což si užívají všichni kromě bábinek – nějak se jim nechce z pelechu. Snídáme během plavby. Jako vždy na Kololodi je snídaně bohatá.
„Zase buřt,“ komentuje jedna babča a dělá, že nevidí, že na stole je ještě salám, sýr, marmeláda, med, paštika, ovesné vločky, jogurt, ovoce…
„Ten chleba byl včera tvrdej, to se nedalo,“ nenechá se zahanbit druhá. Možná mají nějakou tajnou soutěž v protivnosti.
Špičkování je přejde, když se přiblížíme k menším ostrůvkům, které jako korálky utržené z velkého Mljetu lemují jeho pobřeží. Je to krásné na pohled a bábinky se odhodlají k přejezdu celého ostrova. Čeká je 25 km po silnici skrz Mljet, ze Sobra do Polače.
Ostrov Mljet je nejzalesněnějším jadranským ostrovem, lesy pokrývají 72 % jeho plochy 
V minulosti se stavělo spíše ve vnitrozemí ostrova, aby obyvatelé mohli před piráty utéct do lesů. I dnes jsou při pobřeží spíše "rybí zahrádky" než promenády
První hodinka je prakticky stále do kopce, potkáme babičky dvakrát. Nejprve je v kopci předjedeme a pak se jim ztratíme odbočkou do vesnice Babino Polje. Vynecháme doporučenou mořskou jeskyni Odisejeva špilja – jeskyní se spíš bojím, zato vesnice mě baví. Zvlášť když mají na náměstíčku pod platanem alespoň trafiku s lednicí a v ní pivko…
Babino Polje, správní středisko ostrova s místní "babinou" 
Vesnice je vysoko na svahu hory, pod ní se rozkládají pole s vinnou révou, ovocem a olivovníky
Když se napojíme zpátky na hlavní, spatříme bábinky znovu. Nejdříve Helu, která hned vysvětlí: „Zase čekám, no!“ (Jiných lidí se zpravidla s významným úsměvem ptá: „Jede nebo jde?“)
Po chvilce se objeví babi Rita (jede) a zatímco chválíme vesničku, počasí a výhledy, utrousí: „Na pěší turistiku jsem si tady už zvykla, jen kdybych chodila po hezčích trasách.“
Tak se zase rychle rozloučíme. Za zády slyšíme, jak Rita obdivuje kostelík a Hela jakýsi strom. A pak nám to dojde – ony nám to dělají naschvál! Matinky nás systematicky vytáčejí svými stížnostmi, nepozorností při výkladu trasy, nespokojeností s jídlem, popichováním, hašteřením… Role se po několika desetiletích otočily, asi nám mají co vracet. Hlavně že si (pokud u toho nejsme) bikování po chorvatských ostrovech užívají.
Ve vesnici Blato bývalo leprosálium 
Za vesnicí je typický mljetský přírodní úkaz - zatopená krasová dolina, která se místně nazývá blatine nebo slatine. Po silnici vpravo budeme stoupat do sedýlka, které Blato odděluje od pobřeží
Z mljetské transverzály brzy podle doporučení odbočíme do pidivesničky Blato, kde bývalo leprosálium. Těžko říci, kde malomocní žili, teď je tu pět obydlených a přibližně stejný počet polorozbořených domů. Sjezdem do Blata, kterým jenom profrčíme, jsme ztratili téměř všechny pracně získané výškové metry, zdejší krajina za to ale stojí. Blato leží na dně hlubokého údolíčka, do kterého se vejde také bažina s rákosím a jezero s malými travnatými ostrůvky. To už vidíme pěkně z výšky, z Blata vede k moři prastará a hodně stoupavá silnička. Otí ale stále hledí do křoví vpravo od ní. Že hledá jeskyni zakreslenou v mapě zjistím, až když ji najde.
Nejdřív se mi do křáčí, které skrývá vchod, vůbec nechce. Nadšení, s jakým Otí povykuje z jeskyně, mě přesvědčí. Nevymýšlel si! Několik velkých krápníkových sloupců, a dokonce i potvora propojená – stalagnát – tu je.
Nevelkou bezejmennou jeskyni máme i s pavoukem prozkoumanou za chvíli. K horskému sedýlku už to také není daleko, brzy tedy sjíždíme k moři a obdivujeme další ostrovy, modrou hladinu, nebe, celý svět…
Nedostavěný kostelík nad obcí Kozarica je naším bodem obratu. Po obědě mezi hroby malého hřbitůvku se po makadamu mírným stoupáním vrátíme na hlavní. V dálce před námi vidíme dvě barevné tečky: babičky. Obě jedou!
Výhledy severním směrem 
Sjezd do Kozarice
Po nepravděpodobném stoupání mljetskou pustinou a půlhodinovém sjezdu je na palubě lodi kotvící v Polače potkáme. Řeší, kam se půjdou koupat. Nakonec odkvačí na nejbližší plážičku a my znovu ke kolům – cílem je Velké a Malé jezero, perly Mljetu. Jejich hladina kolísá v závislosti na přílivu a odlivu. Když přejíždíme malý mostek, spojující oba břehy Velkého jezera v místech, kde je průliv k moři, je zrovna příliv. Pod námi se valí řeka se slušným průtokem směrem do jezera. Až bude odliv, poteče to obráceně.
Už jsme docela utahaní, abychom patřičně ocenili půvab ostrůvku s benediktýnským klášterem či lodiček, které do tamní restaurace vozí hosty. Mrkneme na sebe, že je to hezké – a jedeme dál. K lodi a na pláž. Při koupání nám Mljet předloží dnešní hlavní chod: kousek od nás plave delfín. Kousek, úplný kousíček! Pro suchozemce z Česka zážitek, na který nemůže zapomenout!!
Prakticky:
Kololoď je jedinečná kombinace cyklistiky a plavby, kterou vymysleli a pořádají lidé z ck Geotour. Loď je nejen dopravním prostředkem, který cyklisty přemisťuje od ostrova k ostrovu, ale i základnou a útočištěm. Na lodi se pluje, spí, jí a žije.
Každoročně je vypravováno několik kololodí na jaře a na podzim. Bližší informace o jednotlivých trasách, termínech a lodích najdete na www.geotour.cz
Čtěte také:
Opojení sluncem, vínem, Pelješcem - Kololoď s bábinkami I.
Z Trsteniku do Slana, lodí a na kole - Kololoď s bábinkami II.
Do Bosny nejedu, tam nic není - Bábinky na kololodi III.
