Podrobení ducha

15. 9. 2017 – Ekvádor, Amerika
Hanzelka a Zikmund
Hanzelka a Zikmund

Ačkoli jsem mezi Šuáry zavítala již minulý týden, nedá mi to. Přeci jen tajemný rituál zvaný Tsantsa si zaslouží vlastní článek.

H+Z byli jedni z mála „ne misionářů“, kterým se do té doby podařilo získat důvěru indiánského kmene Šuárů a strávit s nimi další čas. Fascinující zážitky jsou popsány v knize Za lovci lebek. Důvěra místních byla dokonce tak veliká, že nakonec svolili k natočení dokumentu o jednom z nejvýznamnějších rituálů své historie – zmenšování lidské hlavy zvaný – Tsantsa.

Nezbytné líčení před výpravou | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Nezbytné líčení před výpravou | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund

Strach. Ano strach byl důvodem, proč onen rituál vůbec vznikl. Kdyby byl nebyl vymýcen, patrně by ze Šuárů nikdo nezůstal. Kmeny by se vyvraždily mezi sebou. Nejvýznamnější roli hráli kmenoví kouzelníci. Pokud někdo zemřel, onemocněl nebo se zranil, uhynulo-li domácí zvíře, stejně tak neúroda, neplodnost a lovecký nezdar, vždy byl na vině kouzelník z nepřátelského kmene. Byli přesvědčeni, že pouze ve snech je pravda, ovšem nikoli běžný spánek, ten vidiny nepřinášel. Proto používali kouzelníci odvarů z jedovatých rostlin, aby si vidiny přivodili. Odvetné výpravy pak byly konány vždy jen na naléhání šamana a pokud selhaly jiné možnosti, jako odstěhování se z vlivu cizího ducha.

Strach byl natolik hluboce zakořeněn ve zvycích, že mu byl přizpůsoben celý život. Kdysi u obydlí stávaly vysoké pozorovatelny. Své héje stavěli na kopcích, v přehledném terénu u řek nebo nad vysokými srázy, kde by je nepřítel mohl překvapit jen stěží. Typické pro stavby byly řídké příčky, které umožňovaly dobrý výhled ven, ale nikoli dovnitř a úzké vchody. V okolí se nacházely důmyslné pasti. Nejčastěji hluboké díry s dnem pokrytým ostrými kůly nebo mladé ohnuté stromky s bodci ve výši hrudi, upevněné tenkými liánami k pěšině. Co se asi stane člověku, kterého by „učesal“ na břiše takový hřeben?

Kdo pije, ten musí... A číču pije každý. Od malička. | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Kdo pije, ten musí... A číču pije každý. Od malička. | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund

Pokud válečná výprava překonala všechny nástrahy, tiše setrvávala v okolí obydlí, dokud si některý z jeho obyvatel nešel například ulevit. Zabití jediného nepřítele, respektive ukořistění jeho hlavy znamenalo splnění smyslu výpravy a následný rychlý ústup. Nebezpečí však zažehnáno nebylo. Duch mrtvého znamenal ještě větší nebezpečí. Proto následovaly obřady k podrobení ducha – výroba zmenšeniny lidské hlavy na velikost pěsti. Toho se sice H+Z stali svědky, nicméně s již hotovou tsantsou, kterou si přinesli s sebou. Její získání nebylo však zcela jednoduché. Šuárové totiž po dokončení hotovou tsantsu odhazují daleko v pralese a nehotovou by nikdy nevydali, znamenalo by to pohromu pro celý rod.

Na radu misionáře v Sucúi se pokoušeli nejdříve přesvědčit indiány, aby ulovili lenochoda, neboť ten byl důležitou součástí jejich mytologie a jeho zabití bylo spojeno se stejnými rituály. Nepodařilo se. Až se jednou přihlásil jakýsi Sando, že by přinesl tsantsy dvě, a to za maličkost. Dvě pušky – předovky. Naštěstí prokoukli nekalé záměry zkaženého indiána včas. Byl vyhnán ze své rodné héje, neboť se provinil proti šuárským zákonům. Zbraně by byl využil k získání dvou hlav nepřátel… Nezbylo tedy, než si jednu hotovou půjčit. 

Pokud jste tedy někdo viděl onen dokument H+Z, vězte, že ona hlava byla od doktora Lederera z Quita. Jako mnohokrát předtím pomohla náhoda, tentokrát zhmotněná poruchou vojenského letadla. To se po přistání v Sucúi muselo na otočku vrátit zpět do hlavního města, čehož H+Z okamžitě využili.

Původní dokument se mi stáhnout sice nepodařilo, ale nabízím BBC. Ke shlédnutí je celý proces zmenšení lidské hlavy, spolu s údaji o nezbytném vaření...

Strach je důvodem všeho zla na zemi dodnes. Byl to strach z ohrožení víry a ztráty moci, který vedl církev k upalování kacířů zaživa nebo přibíjení na kříž, bylo to snad humánnější než odřezávání hlav nepřátel a jejich zmenšování? Pod rouškou strachu se dosud vedou války. Lidé jsou schopni pod jeho vlivem přistoupit na nejnemožnější životní podmínky. Stačí se podívat do novin.

Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Poděl se o svůj názor

Související články