Na kole přes moře
Když je kapitán šikovný, jde všechno. Tenhle se jmenuje Ante a říká, že vozil už Josipa Tita. Jadranské přístavy má v malíku a když pořádně zafouká, jen si s požitkem zapálí cigaretu. Plavit se s Čechy a jejich bicykly mezi chorvatskými ostrovy je pro něj hračka.
Kotvíme v městečku Vrboska. Středobodem všeho dění je jako všude přístav, tento je vybavený třemi nahluchlými dědky. Sedí na lavičce těsně vedle sebe a hulákají, až se hory zelenají a moře vlní. Cyklisté na palubě se už tetelí nedočkavostí, až osedlají svá kola a ztratí se dědkům mezi levandulí a borovicemi ostrova Hvar.
První den kololodního putování – a hned jeden z nejkrásnějších ostrovů Chorvatska, které jich má mimochodem přes tisíc. Lidský řetěz z těch největších chlapáků na palubě během chvilky přemístí kola z lodi na přístavní molo. „Tak večer ahoj,“ rozpadneme se malé skupinky. Nikdo nechce jet v davu turistů, které představuje v polovině května vlastně jen všech dvacet cyklistů z Kololodi.
Asfaltka kopírující mořem vykousané pobřeží je pohodlná, první chorvatské kilometry jsou zadarmo. Půlhodinka jízdy a jsme v Jelse. Předsezónní pohoda vyzařuje i z tohoto městečka. Vyhlášená cukrárna právě líně otvírá a nabízí čerstvou zmrzlinu, uličky mezi domy jsou úzké tak akorát na kolo a průchody mezi domy ochotně odhalují intimnosti Jelsy.
Jenže nás čeká stoupání až na vrcholový hřeben, táhnoucí se prostředkem celého ostrova. Půvabné na ostrovní cyklistice je, že se při ní snadno počítá převýšení. Začíná se totiž většinou přímo od hladiny moře a do jaké výšky se člověk dohrabe, takové převýšení má v nohách.
Pro začátek to bude 430 metrů nad skalnatý ostroh s názvem Černica. Zpočátku po asfaltu, pak po vyhlášeném „makadámku“. Takhle láskyplně hovoří o cestách-necestách s přírodním povrchem kololodní průvodci, kteří se většinou pod vlajkou Geotouru podíleli na mapování chorvatských ostrovů a pobřeží.
Díky nim teď můžu předstírat zaujaté studium mapy pokaždé, když potřebuji v prudkém stoupání zastavit a vydechnout. Přitom s rostoucím úžasem pozoruji, jak se s každým výškovým metrem obzor rozšiřuje. Vrcholová prémie v podobě fantastických výhledů je sladká. Na levé straně se v dešťových mracích schovává pobřeží s pohořím Biokovo a hornatý ostrov Brač. Vpravo je obloha protrhaná, mraky zřejmě propíchaly vysoké štíty poloostrova Pelješac. Z jakési nebeské protekce právě tady, na hřebeni Hvaru, svítí sluníčko.
Cesta vede mírně z kopce po hřebeni dál na východ ostrova. Šlapu do pedálů mezi starými políčky s levandulí, zakrslými borovicemi, bobkovým listem a jiným křáčím. Z kamenů jsou postavené nejen zídky, ale i jakási iglú. Těmto stavbičkám se říká bunje a sloužily jako dočasný úkryt pastevců. Podobu s francouzskými „bories“ nezapřou.
Dnes jsou buna opuštěné. Opuštěná je zčásti i vesnice Humac na vrcholové plošině Hvaru. Některé její kamenné domy se podobají spíš chýším, některé se ale opravují a kostel je v plně provozuschopném stavu. A jakou tu mají konobu! Hospůdka připomíná jedovou chýši s kamennými stoly, parádní pecí a fortelnými dřevěnými stoly, od kterých je výhled na moře vyplňující mezeru mezi Hvarem a pobřežím Chorvatska. Do světlého kamene praží slunce a pryskyřice tu voní jako o život.
Konoba ve vísce Humac je ještě zavřená 
Můžeme ale obdivovat její parádní kamennou pec 
Nebo si užít posezení na kamenné terase
Vymyslíme, že z Humacu sjedeme na silnici, což se ukáže jako trochu pitomost. Prudký sjezd nás sešoupne o dobrých sto metrů níž, což si zase musíme vystoupat.
Před vesnicí Gdinj obdivujeme starý rezavý lis na olivový olej. Obklopen je půvabným minismetištěm. Silnička se vlní po hřebeni převážně z kopce, za námi směrem k pobřeží je pěkná bouřka. Na moři s bílými čepicemi vln bych teď být nechtěla, ale na ostrově je mateřídouškové teploučko.
Žízeň se hlásí, vhod přijde konoba Bolat u Jerkoviči. Víno a malý talířek s pršutem, sýrem a olivami je tím pravým občerstvením při jadranské cykloturistice!
Myslíme si, že odsud mírně namazaní pomažeme už jen z kopce, ale chyba lávky. Táhlé stoupání k vysílači nám dá zabrat, naštěstí je opravdu poslední. Sjezd k pobřeží, chvilka boje s rozdováděným makadamem a už je před námi maják, nejvýchodnější výspa ostrova Hvar. Maják nabízí pokoj k pronájmu, ale za rohem je Sučuraj s naší lodí Tvrdi. Na palubě večeře, v podpalubí kajuta s pohupujícími se postelemi.
Další kololodní den najdete na webu cestovatelů za týden. Pojede se na Korčulu.
Prakticky:
Kololoď je jedinečná kombinace cyklistiky a plavby, kterou vymysleli a pořádají lidé z ck Geotour. Loď je nejen dopravním prostředkem, který cyklisty přemisťuje od ostrova k ostrovu, ale i základnou a útočištěm. Na lodi se pluje, spí, jí a žije.
Každoročně je vypravováno několik kololodí na jaře a na podzim. Bližší informace o jednotlivých trasách, termínech a lodích najdete na www.geotour.cz
