Město líných kocourů
Kotvíme ve starém přístavu města Korčula. To má tak bohaté dějiny, že by se v nich člověk utopil snáz než v okolním moři. Snad alespoň zjistíme, zda se tu opravdu narodil slavný Marco Polo – když už tady stojí jeho rodný dům…
Část hradeb, svírajících město 
Uličky jsou úzké a zahnuté právě tak, aby sem nefoukalo
Maličké a půvabné historické centrum města Korčula (leží samozřejmě na stejnojmenném ostrově) má tvar listu, jehož „žilky“ se sbíhají ke středové ulici v takovém prohnutí, že brání studeným větrům studit i obyvatele města. V něm se narodil benátský (!) kupec a cestovatel Marco Polo – alespoň si to prodavači suvenýrů a majitelé hospůdek zbožně přejí. A i když to nejspíš není pravda, jméno po slavném cestovateli nese snad každá trafika.
Údajný rodný dům M. Pola 
Copak si asi v tomto shopu slavný cestovatel kupoval...?
Jak to bylo, už se nedozvíme. Korčulská legenda nicméně praví, že město bylo v Marcově době součástí Benátské republiky, odtud přízvisko „benátský“.
Za zvednutí hlavy stojí zdejší katedrála, zdobená pískovcovým krajkovím podobně jako radnice a staré měšťanské domy. Hradby a věže zatím nejsou – jako na vrcholu sezóny – obsypané turisty, protože ti se teď rekrutují převážně z pohodových důchodců, kteří tam nevylezou.
Korčula je plná krásných zákoutí v oněch schválně trochu zahnutých uličkách. Jejich obyvatelé vysoko nad hlavami turistů suší prádlo, okna zdobí truhlíky s rozkvetlými květinami, na parapetech se rozvalují kočky a kocouři. A jenom blázen nebo kololodník tohle krásné město, jehož kanóny míří na nedaleký Pelješac, opouští.
Turisté obdivují protější Pelješac 
Místní si dopřávají cigárko ve stínu starobylých památek
Když začne stoupání... 
... každá záminka k zastavení je dobrá
Z Kneže následuje 5 km stoupání po rozpáleném asfaltu, z nuly do nějakých 400 m n.m. do vesnice Pupnat. O tom stoupání se nedá říci nic jiného, než je hrozné, otravné, zpocené, v plném slunci – a jet se prostě NEDÁ!
Při pomalé chůzi vzhůru hledám ve změti jarních keřů bobkový list. A těším se nahoru.
Nádherná prázdná silnice - a je z kopce! 
Lodě jsou maličké, tj. vystoupali jsme zase docela vysoko
Z Pupnatu vede vyloženě vyhlídková silnice do vesnice Čara. Nejlepší na ní je, že je z kopce. Serpentýny jsou vyříznuté ve vysokých skalách, v prudké stráni spadající až do moře. Až se kolem ostrova budeme za dva dny vracet, žlutou jizvu silnice v jinak skoro neporušené zeleni ostrova uvidíme z moře. Korčula je údajně jeden z nejzelenějších ostrovů Středomoří.
Vesnice Čara a Smokvica jsou obklopeny vinicemi, v nichž rostou i olivovníky. Keříčky vinné révy jsou vzorně ošetřené a nebo se zrovna ošetřují – vinice jsou plné mimozemšťanů ve skafandrech, kteří je skrápějí chemií.
Víno chce celoroční péči 
Zdejší autochtonní odrůda je pošip, na Korčule se pěstuje už od dob římských (4 st. př. n. l.)
Ve Smokvici hledáme doporučené vinařství Toreta, abychom ochutnali zdejší autochtonní víno pošip. Na druhý pokus se zadaří, když si u silnice všimnu omalovaných sudů a otevřených dveří. Až pak i malé cedulky s názvem vinařství. Majitel nám na dvorek vynese dvě židle a přistaví je ke starému sudu, abychom si mohli užít jarní sluníčko. Na sud postaví láhev vychlazeného pošipu vlastní výroby, aniž by onu láhev hyzdil nějakou etiketou. První i druhá láhev bílého vína je moc dobrá, stejně jako výhled na tichou vesnici.
Vinařství Torepa chvíli hledáme 
Odměnou za trpělivost je posezení s báječnou atmosférou
Jenže jednou přijde ta chvíle, kdy je víno vypité a musí se dál. Mezi vinicemi i zanikajícími vinicemi, jakousi korčulovskou džunglí, údolíčky, z nichž je vidět jen na okolní hustě porostlé vrcholky, až skoro k městu Blato. Před ním se ale stočíme k pobřeží a překrásným sjezdem spadneme do podvečerní vesnice Prižba. Sestává se snad jenom z apartmánů – ale z takových, v jakých bych vydržela sedět týdny. A dívat se na moře, kde mezi prťavými ostrůvky už v dálce prosvítá volný obzor…
Městečko Brna, v němž dnes kotvíme a spíme, je významné léčivým bahnem, které vyplňuje jeden ze zdejších zálivů. Na bahnění se je ale přeci jenom zima.
První kololodní den najdete na webu cestovatelů ZDE. Příští zase za týden.
Prakticky:
Kololoď je jedinečná kombinace cyklistiky a plavby, kterou vymysleli a pořádají lidé z ck Geotour. Loď je nejen dopravním prostředkem, který cyklisty přemisťuje od ostrova k ostrovu, ale i základnou a útočištěm. Na lodi se pluje, spí, jí a žije.
Každoročně je vypravováno několik kololodí na jaře a na podzim. Bližší informace o jednotlivých trasách, termínech a lodích najdete na www.geotour.cz
