Dvě setkání a jedna náhoda

15. 12. 2017 – Indonésie, Asie

Hanzelka a Zikmund

O Indonésii se v posledních dnech hodně mluví hlavně v souvislosti s dýmající sopkou, která naposledy vybuchla rok poté, co Bali navštívili H+Z. Ale můj dnešní článek je ze Sumatry.

Obě cesty H+Z byly prošpikované setkáními. Naposledy jsem si to uvědomila během sledování rozhovoru s Miroslavem Zikmundem minulý pátek (ke shlédnutí zde). Miroslavu Zikmundovi je devadesát osm let a pouhý fakt, s jakými lidmi se za svůj neuvěřitelný život setkal, je naprosto fascinující. Někdy to byly osoby známé jako třeba Gagarin nebo Hillary, jindy to byli krajané, které do dalekých krajů zavály pracovní povinnosti. Všude to byli místní. Samostatnou skupinkou jsou emigranti z jiných zemí, kteří se prostě rozhodli začít svůj život jinde a jinak (viz náš článek Setkání pod Everestem).

Ve vesničce Bukittinggi byli ubytováni v hotelu Denai, který patřil panu Setiawanovi. Jedná se sice o jméno indonéské, H+Z však správně odhadli, že si jej nositel musel dát sám. Přeci jen zrzavé vlasy a pihovatý obličej nezapřely evropský původ – Holanďan. Jako cizinci, a hlavně platící hosté, což tenkrát nebylo tak úplně normální, si rychle získali jeho náklonnost. Jeho naprostou důvěru však upevnila až neuvěřitelná náhoda.

Jednoho večera vyprávěl svůj pohnutý životopis a zabředl až do časů války, kdy sloužil u holandského královského námořnictva. Barvitě líčil napadení lodi torpédem nedaleko alžírského Oranu. Jaké překvapení to pro něj muselo být, když dva neznámí lidé mu začnou z ničeho nic popisovat, jak ta loď vypadala, a že při své cestě na Sicílii měla svou čáru ponoru metr pod vodou, protože vezla čtyři tisíce vojáků v plné zbroji. „Jak to víte? Vy jste také válčili na Bossevainu?“ Kdepak. Stejná loď vezla H+Z z Kapského města do Buenos Aires. Fakt, že šlapali po stejné palubě, tak prolomil definitivně všechny zbylé ledy, byly-li kdy nějaké.

Překvapením ale nebyl konec. Vyprávění jednoho večera přerušil prapodivný šramot. Snad krysy? Kdepak. Nezvaný host se propadl stropem přímo na stůl. Cibetka. Taková indonéská škodná, která ukradne kde co. Vedle ovoce nepohrdne slepicí nebo kachnou. Pan Setiawan se však tenkrát zapomněl zmínit, že ona cibetka má nesmírně cenné výkaly. Ač masožravá, ráda si pochutná i na dužině zralých kávových bobů. Zrno pak projde trávicím ústrojím takřka v nezměněné podobě, tedy až na fermentaci trávicími šťávami. Výkaly pak stačí sesbírat, omýt, upražit a nejdražší káva je na světě. Kopi Luwak se jmenuje. 

Ke shlédnutí doporučuji následující video z filmu Než si pro nás přijde (The Bucket List, 2007). Jestli vás Morgan Freeman s Jackem Nicholsonem nerozesmějí, tak nevím! 😊