Nejslavnější most Skotska
Rovnou říkám: zapomeňte na Harryho Pottera a železniční viadukt nad Glenfinnan. Po tomhle mostě jel do své první- a poslední – bitvy slavný nesmrtelný Highlander. A také nezničitelný agent 007 Bond, James Bond. Tohle je skutečně nejslavnější most celé Alba Gubry- Skotska.
Tenhle kamenný most vypadá jako malá kopie původního Karlova mosru a proti krvavě červenému západu slunce vypadá i s hradem zcela úchvatně, napadá mě, když doběhnu na malou skalku nad pobřežím, odkrytém odlivem a smrdícím tunami mořských chaluh. Ty časy na počátku 90. let minulého století, kdy bylo na něj možné kdykoliv přes den ale i v noci vstoupit – protože hradní pokladna ležela až za ním – jsou už ale tytam. Dnes musí cestovatel zaplatit i jen za ten pocit a la Higlander.
Eilean Donan je malý ostrůvek na jezeře Loch Duich v západní části Highlands - Skotské vysočiny. S pevninou je spojený mostem pro pěší a leží přibližně 800 metrů od vesnice Dornie. Eilean Donan je pojmenováný po irském svatém muži, který přišel do Skotska coby biskup šířit křesťanství kolem roku 580. Právě v okolí jezera Loch Duich si postupně s několika málo získanými dušičkami z řad místních Keltů vybudoval několik kostelů a komunit. Jedna z nich, postavená už na konci 6. století, stála právě na ostrůvku u pobřeží Loch Duich. Nakonec ale dopadl špatně a byl pohanskými Kelty umučen v roce 617.
Dva ze symbolů Skotska, tak jak je zná celý svět: Eilean Donan castle... 
...a keltský kříž
První pevnostní stavba vznikla na ostrůvku už na počátku 13. století na obranu této části západního Skotska před nájezdy Vikingů (ačkoliv leží na Loch Duich, nejedná se ve skutečnosti o jezero, ale o dlouhý mořský fjord), kteří mezi roky 800-1266 ovládali velkou část severního a západního Skotska. Ani po jejich vyhnání si místní lidé neoddechli, protože pevnost na ostrůvku se stala sídlem odlehlého a na skotském trůnu zcela nezávislého „mořského království“ místního clanového náčelníka, přezdívaného Pán ostrovů. Byl to v podstatě také pirát.
Později se zpočátku dost primitivní stavba dost rozšířila a ve středověku hrad zabíral celý ostrov; jeho hradby kopírovaly linii přílivu. Od konce 14. století se ale význam hradu začal poznenáhlu snižovat, což vedlo ke snížení počtů jeho posádky i pomalému chátrání. Naopak paradoxně ostrůvek sám se rozrostl, když se kvůli rozvoji dělostřelectva v 16. století navezla na jeho západní pobřeží kvanta kamenů, a takto rozšířená plocha se využila k výstavbě kanonových postů.
Svou hodinu slávy zažil Eilean Donan castle během jakobitských povstání v 17. a hlavně 18. století. Už v roce 1719 byl obsazen posádkou španělské galeony, která tu nechala výsadek 46 vojáků. Ti tady postavili muniční sklad a čekali na další posily lidí i kanonů. Když se to dozvěděl Londýn, poslal na Loch Duich tři těžce ozbrojené lodě Flamborough, Worcester a Enterprise.
Ostřelování ostrůvku a hradu sice trvalo tři dny, ale od místy až více jak tři metry tlustým kamenným zdem se anglické koule víceméně neškodně odrážely. Pak teprve vydal kapitán Herdman z Enterprise rozkaz k útoku a jeho námořní pěšáci Španěle porazili. Po kapitulaci vojáci objevili sklad s 343 sudy střelného prachu, který byl připraven vyhodit do vzduchu celý hrad, nebo to, co z něj po bojích zůstalo.
Po dalších deset generací stály na ostrůvku jen romantické ruiny. Až v roce 1911 totálně zpustlou zříceninu koupil plukovník John Macrae-Gilstrap a během dalších dvaceti let za cenu strašné spousty peněz hradu vtiskl na jeho původním půdorysu jeho současnou podobu. První návštěvníky hrad Eilean Donan castle přivítal v červenci 1932.
