Bidet a kočovníci

12. 1. 2018 – Turecko, Evropa
Hanzelka a Zikmund
Hanzelka a Zikmund

Kdybych měla tu moc, rozhodně bych zařídila, aby se ve škole učil zeměpis dohromady s dějepisem. Pak už bych nemusela koukat jako puk, že celá řada zachovaných řeckých památek je v Turecku. Jako třeba Priéné nebo Milét.

Ruiny priétského amfiteátru
Ruiny priétského amfiteátru

Většina míst, která H+Z navštívili, nebyla tak hojně navštěvovaná jako dnes. Odstrašujícími příklady budiž vodopády Iguazú, nebo abych zůstala v Turecku – Pamukkale (o něm jsme psali zde), které bylo málem zničeno ve prospěch turismu. Mnohokrát se stávalo, že byli jedinými turisty v celém širokém okolí. Nejinak tomu bylo i případě starověkých měst na západním pobřeží Turecka. Jako první navštívili Priéné.

V pravé poledne byli vyjma klíčníka s klíčem, kterým nebylo co otevírat, jedinými návštěvníky. Dávno mrtvé město zasazené mezi skály tak působilo dojmem ještě mrtvějším. Na každém kroku bylo patrné, že zde po staletí svádělo bitvu s časem a člověkem. Sochy, sloupy, figurky z pálené hlíny, mince a nástroje řemeslníků byly postupně odvezeny a pyšní se jimi muzea v Londýně, Berlíně, Paříži nebo Istanbulu. Na místě samém zbyly jen základy chrámů, obětišť, školy, amfiteátru nebo parlamentu. Za zmínku především stojí zbytky obyčejných příbytků. Domy vykazují jednoznačně znaky promyšlené architektury. V rámci vlastního příslušenství měly všechny vlastní sedací vanu a bidet s tekoucí vodou. Ulice byly navrženy přísně pravoúhle, neboť město navrhl sám zakladatel urbanistiky Hippodamos Milétský.

K ruinám starobylého Milétu se dostanete z vesničky Balat. H+Z trochu škodolibě poznamenávají, že obec se v turečtině jmenuje jinak patrně proto, aby návštěvník nespojoval slaměné barabizny a hliněná doupata s pozůstatky vznešeného města. Vyjma věhlasných jmen jako Hippodamus Milétský a Thalet Milétský odtud pocházela i Aspasie, manželka Periklea a zakladatelka věhlasné školy, kam se neváhal přihlásit i Sokrates. Místo samé je však pozoruhodné zejména tím, že v dobách starověku se rozkládalo na samém pobřeží. Město se nacházelo na vyvýšeném mysu, z jedné strany byla zátoka Divadelní, a z druhé Lví. Z první se vcházelo přímo do amfiteátru, druhá měla čistě obchodní ráz. Podíváte-li se na mapu dnes, zjistíte, že moře je vzdáleno bratru deset kilometrů. Pobřeží ustoupilo nánosům řeky Velký Menderes a okolí je místo vody pokryto úrodnými naplaveninami, které se s prvním podzimním deštíkem zazelenají.

Cestou zpět narazili H+Z na nomády. Velký kulturní střet dalo by se říct. Na straně jedné ruiny města jehož domy měly koupelny s tekoucí vodou. Na straně druhé kočovníci, kteří neumí číst a psát, bydlící ve stanech pokrytých houněmi z mastných kozích chlupů, které nepropouští vodu…

Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Poděl se o svůj názor

Související články