Jednonozí Čanki neválčí

14. 12. 2015 – Česká republika, Evropa
Jana Patková
Jana Patková

Téhle kapele nebudete rozumět ani slovo, přesto ji hned pochopíte - stejně jako ve všech koutech světa, kde hrála. Teď brněnská kapela Čankišou vydala svou už šestou desku Supay. Ta předchozí jí vynesla desáté místo v evropském žebříčku World music. Uvidíme, jak to bude se Supay, která se opět opírá o legendu o lidu Čanki.

Jak moc jazyku čanki, v kterém kapela zpívá, rozumnějí posluchači napříč kontinenty? A kdo vlastně byli lidé Čanki? Vysvětluje Davida Synák, dechař. Tedy hráč na didjeridoo, flétny, altsax, jinagovi, sopránsax.

David Synák v akci
David Synák v akci

Kdo jsou nebo byli Čanki?

No, prý to byli lidé, kteří se v dávné historii proslavili především tím, že nikdy nevedli žádné války. Prý nejčastěji ty protivníky ukecali a když už bylo nejhůře, tak použili bojový ryk. Také měli jen jednu nohu – no a představte si, že se proti vám řítí třeba pět set mužů skákajících po jediné noze, každý zpívající svůj tón v rytmu svýho hopkání... To musel být zajímavý zážitek. Bývali prchliví, a tak je často jezdívaly okolní kmeny jen tak provokovat, aby si užily ten nevšední hudební zážitek. Vlastně to byly začátky hudby jako takové...

 

Kdo si jich od vás všiml jako první?

René Senko – náš tenor saxofonista. Ten si všiml, že ve starých textech a starých obrazech jsou často zmiňovány a zobrazovány jednonohé bytosti. Pár let hledání a legenda je poodkryta...

Kapela Čankišou na Borneu
Kapela Čankišou na Borneu

Dobře, kdo a proč celou tu taškařici vymyslel?

Ne, vážně to není výmysl. Fakt těžíme z té historické literatury, stejně jako třeba Umberto Ecco (velký fabulátor), který o jednonohých píše v knize Baudolino.

 

V rámci festivalů jste procestoval kus světa. Kde se  vám nejvíc líbilo?

No, za sebe se mi nejvíc líbilo na ostrově Réunionu. Krásný kus země daleko v Indickém oceánu. Naprosto různorodá krajina každejch pár kilometrů. I Borneo bylo překrásný, ale taky docela smutný – když člověk vidí ty vykácený pralesy kvůli  pěstování palmovýho oleje... trošku hrůz. Překrásný místo a za chvíli nebude kvůli naší "potřebě" čokolády za 29,-.

David Synák a frontman kapely Karel Heřman v Pákistánu
David Synák a frontman kapely Karel Heřman v Pákistánu

Kde jsou lidé nejmuzikálnější?

Nemyslím, že to můžu nějak hodnotit. Teď, když jsem se zamyslel nad tou otázkou, se mi vybavila z každé země nějaká historka s hudebním podtextem - jam s 50 muzikantama v pizzerii na Réunionu, spolupráce se Sain Zahooren v Pakistanu, závěr festivalu na Borneu, kdy na scéně jamovali všichni muzikanti aspoň ze 16 zemí, krojovaný babičky (70+) na ukrajinským fesťáku, které zpívaly sprostý písničky za doprovodu bubeníka z Transglobal Underground.... No prostě všude to funguje, i tady třeba v půl čtvrté ráno na strážnickým festivalu...

Kde všude nacházíte hudební inspiraci? Co posloucháte?

Velká výhoda je v tom, že každý posloucháme jinou hudbu. Já, když už si vůbec něco pustím, tak je to dub a sem tam nějaký ethno, klidně i čistej folklór odněkud. Nejlepší je, když ty lidi ani nevěděli, že je někdo nahrává. Ideální jsou úplně starý nahrávky, kdy lidi ještě nebyli ovlivnění všepronikajícím angloamerickým popem. A jindy si v autě pouštíme Jacka Blacka a někdy zase Foofighters nebo Davida Bowieho. Jedem na koncert a díváme v autě na turné Sepultury a jindy zase na film o Michaelu Jacksonovi, posloucháme starý Zepeliny, Nusrat Fateh ali Khana nebo Rage against the Machine a starýho dobrýho Maceo Parkera. Je to jedno, rádi vnímáme profesionalitu v jakýmkoli formátu – to nás vždycky nabudí.

Čankišou v plné kráse
Čankišou v plné kráse

Kde berete nástroje, na které hrajete, asi se vše nedákoupit tady?

Co kde potkáme, tak koupíme. Já sám mám velkou úchylku na nástroje, sbírám je od deseti let. Mám jich tak 150. Podobně to má Martin (kytarista), ten sbírá kytary a jiný strunný nástroje. Můžeš si sice všechny zvuky stáhnout do mobilu a pak hrát jen s efektovaným zvukem, ale ten reálnej nástroj tě vždycky někam vede, někam tě nepustí, někde ti dá rozvinout se... Nemluvě o tom, že jsou to většinou krásný a mistrný artefakty lidový práce.

 

Jak dlouho vznikala deska, kterou právě křtíte?

No, v reálu jsme na ni pracovali rok a půl. Ale je na ní třeba i věc, která vznikla před 8 lety.
















Žijete ve stejně divokém rytmu, v jakém hrajete?

Jak kdo a jak kdy. Každej máme někdy momenty, kdy se domů chodíme akorát vyspat, a pak zase, kdy týden ležíš s knížkou. Vlastně to, myslím, máme i v tý hudbě.

 

Má hudba skutečně moc lidi spojovat? „Domluvíte“ se svým hraním ve světě?

Myslím, že třeba v Pakistanu se to dařilo překrásně. Nás nespojovala žádná řeč, dokonce Sain Zahoor ani neuměl psát, ani moc používat tužku (přitom učil na univerzitě zpěv), takže ani kreslený schéma nám nepomáhalo. Ale stejně to byly jedny z nejhezčích zážitků našeho hudebního života. A díky našemu jazyku Čanki vlastně nic nemusíme vysvětlovat, vše je o emocích... a ty doufám přinášíme dobré!

Karel Heřman alias muzikální pákistánský řidič
Karel Heřman alias muzikální pákistánský řidič

Desku Supay pokřtí kapela Čankišou v pondělí 21.12. v brněnské Flédě. Sedmičlenná kapela hraje už sedmnáct let a roztancovala publikum již osmnácti zemí, třeba tímhle.

O kapele i nové desce si můžete více přečíst ZDE.

Poděl se o svůj názor

Související články