Vlídný stařec z Andaluské zahrady
Rabat skrývá jedny z nejstarších a nejzajímavějších arabských památek v celém Maroku. Mnohé z nich se po staletí prakticky nezměnily, takže dnešní poutník, který dorazí do hlavního města Maroka, má šanci spatřit je takové, jako kdysi sultáni z Maghrebu nebo dvojice slavných českých cestovatelů Hanzelky a Zikmunda před skoro 70 roky.
Rabat sice není největším městem Maroka, ale přesto je jeho stolicí; sídelním místem marockého krále. Když sem ale v květnu 1947 dorazili oba „Páni Cestovatelé“, bylo město ještě sídlem francouzského protektorátu a po ulicích kolem kasby nejezdily supermoderní tramvaje, možná nejlepší na africkém kontinentu. Taky zde nestálo mauzoleum „sultána zakladatele“ moderního státu Mohammeda V. To se začalo stavět podle projektu architekta Vo Toana v roce 1961 a po svém dokončení o šest let později se stalo jedním z nejprestižnějších projektů Maroka.
Co se naopak prakticky nezměnilo dodnes, jsou po celém černém kontinentu proslulé Andaluské zahrady. Byly založeny Francouzi ve 20. letech 20. stol. a jejich vzorem se staly staré palácové zahrady původní maurské Granady.
„Tady se nic nezměnilo, siddí,“ říká mi uctivě jeden ze strážců klidu a vzácných rostlin zahrad na otázku, zda to tady vypadalo stejně ještě před vznikem samostatného Maroka. „Tady čas nic neznamená. Nejsme u vás v Americe a Evropě, kde jen pospícháte, aniž možná víte proč. My si čas a odpočinek dokáže vychutnat, siddí,“ usměje se starý muž a jde vlídně upozornit skupinku mladých Maročanů, kteří pod rozkvetlou bougainvillií buší na staré kytary a rytmicky podupávají do písku pokrytého okvětními plátky nějakého druhu stromové orchideje. Tady se opravdu ještě 21. století neuchytilo, napadá mě, když vidím, jak ho rabatská zlatá mládež ihned a bez slůvka odmlouvání uposlechne; skupinka sbalí své nádobíčko a šourá se k východu ze zahrad. Takové uctívání stáří bylo u nás možná ještě v časech obou našich slavnějších předchůdců, ale dnes by mládežníci vlídnému starci nejspíše něco peprného odpověděli.
Dalším zážitkem, který lze spolu s H+Z zažít na vlastní kůži, je pocit stát před nejkrásnější branou středověkého maurského světa. Bab Ouida se nachází jen pár kroků od vstupu do zahrad a kdo jí vstoupí, dostane se zakrátko na nádhernou vyhlídkovou plošinu na samém konci kasby des Oudaïas, plnící funkci rabatské pevnosti už od 9. století. Odtud se naskýtá doslova „ptačí“ pohled jak na bouřící oceán, tak na hradby a věže Salé na druhém břehu řeky.
