Věci se opakují, dokud je neprokoukneme
V Nakladatelství JOTA vyšla v druhém vydání kniha Viliama Poltikoviče Touha po absolutnu. Jedná se o nádherné čtení, které pro naše evropské hlavy a duše pootevírá dveře k pochopení spirituality Indie, umožňuje pohlédnout do duchovního světa svatých mužů - však také podtitul knihy zní stejně: svatí muži Indie. Teď na festivalu Kolem světa bude velký duchovní badatel a objevitel Viliam Poltikovič přednášet.
Knížka vrcholí popisem doslova gigantické události, festivalu Mahá Kumbhaméla. Kumbh mélá v Indii, to je po všech stránkách silná zkušenost. Z knížky to vychází tak, že je tam snad všechno perfektní a krásné. Ale tomu nevěřím, takové davy lidí přece musí být složité zvládat, organizovat. Jak to funguje na místě organizačně? Kde se jí, kde se spí, kde se myje, chodí na záchod? Spoustu toho asi probíhá také přímo v řece, ne? Lidé se občas určitě pohádají, někdo třeba něco ukradne..
Lidé jsou si sice hodně podobní, ale přece jen i tady v Evropě vidíme, že každý národ má svoji mentalitu. Navíc indická duchovnost po tisíciletí rozvíjí nekonfliktnost, vědomí toho, že co udělám, se mi zase vrátí. Jedná se také o posvátnou, pro Inda snad nejposvátnější akci. Takže naladění a chování je zde přirozeně jiné. Asi se najdou konfliktní jedinci, zloději, ale rozhodně to nevyčuhuje, není to vidět. Nakonec i u nás se věřící chovají jinak během procesí či podobné akce. A jak uvádím v knize, opravdu tam bylo čistěji, než ve velkých městech, žádné odpady či výkaly na veřejných místech, chodnících. Bylo to obrovské stanové město s dočasnou kanalizací, vodovody, desetitisíci záchody. Kdo nevěří, ať tam běží ☺, stojí to zato.
Co si myslíš třeba o názoru sibiřských šamanů, že člověk má žít (tělesně i duchovně) tam, kde se narodil? Matka Země nikde jinde s daným člověkem nepočítá, ani s jídlem, ani s prostorem pro duši.
Co člověk, to názor a věci se mění. V období bouřlivé globalizace to moc neobstojí a k jejím pozitivům patří i to, že člověk může žít v jiných kulturách, poznávat je, inspirovat se jimi. Vede to pak k obohacení sebe sama, k pochopení propojenosti, k rozvíjení tolerance i rozlišování – nelze přijmout vše, každá kultura má své pro a proti. Nakonec není ani zcela jisté, že lidé pocházejí z planety Země…
Trochu i pochybuji o věrohodnosti či správné formulaci uvedeného dalajlamova výroku, může i být vytržený z kontextu
C.G.Jung ve třicátých letech napsal, že je fantastické, jak se Evropa duchovně probouzí a hledá vůdce, leadera. Koho nakonec našla, moc dobře víme… Není to v současné Evropě hodně podobné, jako tehdy?
Jevy mají tendenci se opakovat, dokud je neprokoukneme, teď ta šance je.
Co si myslíš o současném světě (o současné Evropě), kam to všechno směřuje?
Získáváme důležité zkušenosti, poznáváme. Z jednoho pohledu je současný vývoj sebedestruktivní, z druhého vyhraněnost doby významně zvyšuje počet lidí, kteří si uvědomují, že odpovědnost za současnou situaci nese každý z nás a každý ji může významně ovlivnit už jen tím, jak se chová k sobě a ke svému okolí, jak myslí, jaké emoce vyzařuje. Lidé si uvědomují, že to s nimi různé zdánlivě mocenské a zájmové struktury i propojená mainstreamová média mnohdy „koulí“, že je zištně využívají, ničí. Věřím, že nastal čas pozitivní změny.
Jsi životní optimista?
Ano ☺
Patří třeba do naší země ayahuasca, anebo by se prostě měla (pokud tedy vůbec) vždycky užívat v Jižní Americe, v lese, pod vedením zkušeného opravdového šamana, který si je plně vědom energie, jakou spouští?
Tabák, kakao, káva jsou také rostliny - plodiny spojené s rituály v místě svého původního výskytu, ale dnes už nikoho podobná otázka nenapadne. Jak jsem uvedl, globalizace umožňuje užívat dary jiných kultur, ale měl by se zachovat původní kontext, smysl užití – rituálu. A měl by u toho být znalý člověk – odborník, šaman. Jinak to nemusí dopadnout tak, jak by mělo a mohlo.
Co si myslíš o propojování duchovních světů? Jeho Svatost dalajlama údajně řekl, že jej vždycky trochu leká, když uvidí v Evropě anebo v USA buddhistickou modlitebnu, stejně, jako když se v Asii náhle zjeví křesťanský kostel.
Propojování duchovních světů patří k dnešku a je dobré, lidé si mohou vybírat a nemusí se omezovat dogmaty a koncepty svých náboženství. Mohou pak dojít k tomu, že nejlepší je rozvíjet nenáboženskou spiritualitu založenou na vlastní zkušenosti. Každý jsme jiný a jednotlivá náboženství dost přesně vymezují, co máme dělat a co ne, co je správné a co ne. A velmi často jsou i součástí mocenské struktury. Podstatné je být dobrým člověkem, mít dobré srdce, náboženská víra až tak důležitá není, a to zdůrazňuje i Jeho Svatost dalajlama.
