Kávový obchod

26. 1. 2018 – Keňa, Afrika
Hanzelka a Zikmund
Hanzelka a Zikmund

Tuto neděli to bude přesně sedmdesát let, co se H+Z vydali z Keni do Tanzánie pokořit nejvyšší africkou horu Kilimandžáro. Ovšem turismus a vyhaslý vulkán nejsou jediné keňské vývozní artikly. Vzhůru na kávovou burzu v Nairobi.

Toho, kdo by přeci jen dal před kávou přednost sopce, odkazuji na naše články (Cestou k vrcholu a Kilimandžáro snů a skutečnosti). Historie pěstování kávy v Keni sahá až do přelomu devatenáctého a dvacátého století. Historikové se přou, zda prvotní impuls přišel z Francie nebo Velké Británie. Jak tomu v koloniích bývá, plantáže byly v pevně v rukou Evropanů, kteří pohádkově bohatli na úkor svých zaměstnanců. Jejich lobby se ve třicátých letech minulého století stala natolik silnou, že domorodým obyvatelům kmene Kikuyu zakázali kávu pěstovat, zavedli „chýšovné“ (lepší termín mne nenapadá) a vypláceli za práci čím dál méně. To mělo za následek, že většina původních obyvatel kmene, kterých tou dobou bylo milion, byla donucena z existenčních důvodů své domovy opustit a přestěhovat se do měst.

Sběrači. Tady to na "fair trade" nevypadá! | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Sběrači. Tady to na "fair trade" nevypadá! | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund

Takový stav trval až do roku 1963, kdy se Keňa stala nezávislou republikou. H+Z v knize Afrika snů a skutečností 2 popisují návštěvu plantáží v Kiambu severně od Nairobi. Na prohlídku dostali průvodce, který jim celý proces pěstování a sklizně dopodrobna vysvětlil. „U cesty pokryté červeným prachem sbírá početná skupina černých žen a dětí zralé plody do proutěných košíků. Ty odnáší sběrači na cestu ke skupině, v jejímž středu starý černoch primitivní měrkou měří a vše zapisuje na kus papíru. Pomocníci plní pytle plody, které nakládají hranatý dřevěný vůz se šestispřežím volů.“ Následuje proces mytí, loupání, třídění a fermentace, pak znovu mytí, třídění a sušení.

Takto připravená (surová) káva je předmětem veřejné dražby. První aukce kávy proběhla v roce 1935. V roce 1948 sídlila kávová burza v budově Etco House v Nairobi. V době H+Z se cena surové kávy pohybovala v rozmezí 120 – 166 šilinků za 60 kg (lot - žok). Udělala jsem si přepočet a vyšlo mi, že to odpovídalo zhruba 1 200 až 1 680 korunám (před měnovou reformou koruny, kdy se hotovost v případě malých částek měnila v poměru 1 : 5, v případě vyšších vkladů až 1 : 30 nebo 50…). Mimochodem jedna libra šterlinků se tehdy prodávala za cca 202 korun… Od vyhlášení samostatnosti v roce 1963 byla burza řízena keňskou vládou na bázi otevřené týdenní aukce.

Současná keňská kávová burza (Nairobi Coffee Exchange) sídlí ve druhém patře na adrese Wakulima House, Haile Selassie Avenue, Nairobi. Nyní platí, že káva se sice stále obchoduje po žocích o váze 60 kg, ovšem cena v dražbě se stanovuje pro jednotku o velikosti 50 kg a obchodní měnou není britská libra nýbrž americký dolar. Jakost kávy je v zásadě ovlivněna zejména velikostí kávových zrn, čím větší, tím lepší. Káva nejvyšší kvality je označována jako AA. Na poslední aukci se prémiová káva prodávala za 352,91 USD/ 50 kg, to odpovídá cca 7 235,- Kč. Registrovaní obchodníci musí týdně zanalyzovat více jak pět set vzorků. Proces předcházející samotné dražbě je zaznamenán na následujícím videu.

Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
Poděl se o svůj názor

Související články