Němý les
Podle tradice má každý správný javánský muž dýku, ženu a dům se zpěvným ptákem. Čím víc opeřenců mají místní doma, tím větší společenská prestiž. Pěvci se proto stali předmětem výnosného obchodu, který vedle ztráty jejich přirozeného prostředí vede k vymírání celých druhů. Mezinárodní kampaň za jejich záchranu vede liberecká zoo.
Podle nedávného výzkumu organizace Traffic bylo během jednoho jediného dne jen na trzích v hlavním městě Indonésie Jakartě napočítáno celkem 19 036 ptáků 206 různých druhů. Z devadesáti procent se jednalo o místní a chráněné druhy. Stále populárnější se navíc stává online obchod. V každé z deseti provincií indonéského ostrova Sumatra existuje minimálně jedna skupina na Facebooku, která se zabývá online prodejem těchto pěvců. Kultura chování ptáků se tak postupem času proměnila ve sport a průmysl, který živí nejenom lovce a prodejce, ale i všechny výrobce a dodavatele klecí, krmiva a doplňků.
„Současná krize dosáhla bodu zvratu. Pokud nezasáhneme teď, je téměř jisté, že hlasy mnoha druhů pěvců v lesích jihovýchodní Asie zcela utichnou,“ řekla Kanitha Krishnasamy, ředitelka TRAFFIC, největší světové neziskové organizace zaměřující se na obchod se zvířaty.
Aby se tak nestalo, vyhlásila Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) kampaň Silent Forest – Ztichlý les. Vymysleli ji a vedou ji lidé z liberecké zoo.
„Je to pro nás obrovský závazek být na dva roky respektovaným evropským centrem světové ochrany přírody. Před více než deseti lety jedny z našich prvních ochranářských kroků směřovaly na ostrov Nias u pobřeží Sumatry, který je domovem i poslední populace kriticky ohroženého loskutáka niaského, jenž byl vědci považován za již vyhynulého. Záchrana tohoto ptačího druhu je také jednou z priorit kampaně Silent Forest,“ vysvětluje ředitel David Nejedlo.
Kampaň začala 1. října 2017 a potrvá do konce příštího roku. Už teď je do ní zapojeno více než 130 zoologických zahrad a ochranářských organizací z 24 zemí z celého světa.
Jaké to je, snažit se zabránit vyhynutí hned několika živočišných druhů a zkoordinovat projekt mamutích rozměrů, nám prozradí Barbara Tesařová, vedoucí kanceláře kampaně.
Kde jste našli, jako zoologická zahrada v srdci Evropy, námět pro kampaň v jihovýchodní Asii?
Naše zoo má už asi deset let v dané oblasti své projekty, ať už na ochranu ptáků, nebo třeba outloňů. Konkrétně s ochranou ptáků jsme začali před sedmi až osmi lety, kdy jsme cílili především na ochranu sojkovce dvojbarvého. Provozovali jsme záchranné centrum, kde se zabavení ptáci množili a vzpamatovávali. Pak jsme je vypouštěli zpět do volné přírody. O sojkovci se v té době vůbec nevědělo, jak se chová v přírodě, takže naši terénní pracovníci udělali i výzkum chování vypuštěných jedinců.
Co vše chce a může Silent Forest dokázat v Čechách a v Evropě?
Tady u nás je cílem především zvýšit povědomí široké veřejnosti o kritické situaci zpěvných ptáků, sesbírat dostatek finančních prostředků na vybrané ochranářské aktivity a zapojit do kampaně co nejvíce lidí. Nejvíce jsme si lámali hlavu s tím, jak zapojit evropskou populaci do problému, pro Evropany tak vzdálenému. Teď třeba organizujeme pěveckou soutěž Sing for Songbirds, kdy nám budou děti z celé Evropy posílat videa, jak zpívají pro asijské pěvce na jednu konkrétní melodii. Na konci kampaně by tak měl vzniknout mnohojazyčný sestřih zpívajících dětí z celé Evropy.
V souvislosti se zapojením zdejších obyvatel sbíráte dalekohledy – proč?
Starší, ale funkční dalekohledy pošleme do ekologických center po celé Indonésii. Tam by měly posloužit k výuce a inspirování místních dětí k ochraně přírody. Chceme zážitek pozorování pestrobarevných pěvců dopřát i dětem v Indonésii, aby dokázaly více ocenit krásu zvířat ve volné přírodě.
Co ještě byste chtěli v Indonésii dokázat?
Chceme zvýšit povědomí místních obyvatel o tom, jak moc jsou ptáci ohroženi. Rovněž hodláme vypracovat metodiku chovu – jakýsi návod – pro chov cílových druhů pěvců, abychom podpořili jejich legální chov v lidské péči.
Dále je potřeba zefektivnit vymáhání práva, vybudovat záchranná a chovatelská centra a podporovat výzkumné aktivity, bez kterých si umíme návrat odchovaných ptáků do volné přírody jen těžko představit.
Jakým ptačím druhům kampaň pomáhá nejvíce?
Vzhledem k množství druhů, čeledí a říší, které potřebují nutně pomoci, jsme pro přehlednost vybrali takzvané vlajkové druhy, které reprezentují nejohroženější skupiny. Jsou jimi Majna Rothschildova, Loskuták velký, Kraska krátkoocasá jávská, Sojkovec dvoubarvý, Bulbul korunkatý a Šáma bělořitá. Většinou se jedná o endemity, tedy druhy žijící pouze v jediné oblasti na světě.
Máte mezi těmito ptačími bojovníky svého favorita?
Já jsem se vlastně díky ptákům dostala k práci v liberecké zoo. Jako dobrovolník jsem pracovala na Sumatře a potkala jsem se tam s panem ředitelem Nejedlem, který byl zkontrolovat místní projekt Zoo Liberec. Osobně mám velmi ráda Majnu Rothschildovu. Možná i proto, že ji chováme v naší zoo. Majna je endemit ostrova Bali, tedy žije pouze tam, a má za sebou silný příběh. Tento druh byl v přírodě téměř (možná zcela úplně) vyhuben, nicméně díky odchovu v lidské péči se daří ho do přírody navracet. Do místní volné přírody byli dokonce vypuštěni dva ptáci odchovaní právě v naší zoo.
Článek vyšel v časopise Véčko - Vesele i vážně o Libereckém kraji
