Vědci si neví rady s nejnovějším objevem v Angkoru

30. 12. 2015 – Kambodža, Asie

Chrámový komplex Angkor v Kambodži mě baví už spoustu let. Pořád se tam něco děje a objevuje, teď například obří spirální struktura z písku, schovaná pod vegetací a staletým kamením. Vědci zatím jenom hádají, k čemu tak mohla sloužit. Město po staletí schované v džungli vydává další tajemství.

Snad žádné jiné místo na světě negeneruje nové objevy tak rychle jako Angkor. A málokteré se tak rychle mění - když jsem tam byla poprvé, loudalo se po částečně zaminované památce pár lidí a hlídal ji jeden samopalník, povalující se v hamace. Po několika letech vyrostly v přilehlém Siem Reapu luxusní hotely a nad Angkorem je možné se proletět v balónu nebo projet na slonech jako dávná khmérská honorace.

Rok 1998 - diktátor Pol Pot ještě dožívá v pohraničních horách a Angkor "hlídá" tento ozbrojenec.

A ještě jedna vzpomínka na rok 1998, kdy je chrámový komplex plný žebrajících invalidů - většinou těch, kdo šlápli na minu.

Dnešní Angkor činí turistům, co jim na očích vidí.

Ráno na Angkoru: turisté snídají v hotelích a mniši vyrážejí do ulic pro svou misku rýže.

Kupodivu to – alespoň pro mě – Angkoru na půvabu neubírá. Genius loci hlavního města Khmérské říše, které bylo největším městem tehdejšího světa, je prostě silnější než jakýkoli turismus. Návštěvníci ve srovnání s mohutnými torzy chrámů působí jako mravenci, kteří tu chvíli jsou a brzy zmizí. Stejně jako lidská obydlí metropole, vystavěná v 9.-15. století ze dřeva. Jen bohům byl totiž vyhrazen kámen a ten přetrval až do dnešních dní. A nepřestává vydávat překvapivá svědectví.

Takhle nějak, téměř pohlcený džunglí, znovuobjevil Angkor francouzský přírodovědec Henri Mouhot v 19. století. Jeden z chrámů byl schválně ponechám ve stavu, v jakém město Mouhot nalezl. A je fakt, že je to velmi působivé místo, byť vůbec nejčastěji fotografované.

Například v roce 2007 bylo pomocí satelitních snímků a dalších technik zjištěno, jak obrovské město Angkor byl: jeho jádro se rozkládalo od východu k západu na téměř 25 kilometrech, od jihu k severu na osmi kilometrech. Následovala celá řada dalších objevů, přičemž za ten nejnovější vděčí vědci laserovému skenování, pomocí kterého doslova vidí pod povrch věcí.

Nové objevy patří do okolí hlavního chrámu Angkor Watu.

Byla tak objevena spirální struktura z písku, jejíž smysl nám zatím zůstává utajen. Snad dávná zahrada? Stejnou technologií byly objeveny pozůstatky bazénů a domů, které zřejmě sloužily lidem obsluhujícím hlavní chrám Angkor Wat. GEORADAR a následné výkopové práce zase vynesly na světlo pozůstatky osmi mohutných věží, které stávaly před branou k Angkor Watu.

Město mělo na tisíc chrámů a drobnějších staveb, než je člověk projde, musí se sem několikrát vrátit.

Možná, že šlo o provizorní svatyni, sloužící během výstavby Angkor Watu, možná je všechno jinak... Jisté je, že s Angkorem ještě dlouho nebudeme hotovi. Což je dobře, protože to skýtá důvod k opakovaným návštěvám tohoto asijského divu světa.