Podle Michala Černého jsou lidé v Etiopii krásní, ženy a dívky zejména. Navíc se prý všichni chtějí fotit. Toho Michal při své pracovní cestě využil a domů přivezl krásný soubor krásných lidí.
Mladá dívka z jihoetiopské vesnice přišla do místní mlýnice pomlít sklizeň kukuřičných zrn.
Michal, povoláním geolog, pobýval v jižní Etiopii v rámci českého rozvojového projektu, jehož cílem je vyhledávání vodních zdrojů pro místní vesnice. O českém hledání etiopské vody už jsme na webu cestovatelů psali, teď se ptáme Michala - fotografa:
Jak lidé reagovali na fotoaparát?
Já se s fotografováním netajím, nelíbí se mi krást okamžiky ze soukromí. Takže nefotím, když si to někdo nepřeje. Ale v Etiopii si to přáli všichni! Takže tam byl spíš opačný problém, když se kolem nás shlukl houf lidí, hlavně dětí a všichni chtěli vyfotit. To pak je těžké pořídit fotku „ze života“. Sympatické bylo, že prakticky nikdy nechtěli peníze.
Na tržišti ve městě Awassa a v přilehlých ulicích se prodává vše, od potravin, přes keramiku, oděvy až po vybavení domácnosti. Je libo krásně barevnou matraci, pane?
Je pro tebe snazší fotit lidi nebo zvířata?
Jak kdy. Jsou to rozdílné kategorie, i když mají něco společného. Obecně je fotografování zvířat jistě náročnější. Na techniku, čas, příležitosti… Ale udělat pořádnou reportážní fotku lidí dá asi stejnou práci. Rozhodně je v obou případech podobně početný odpad. A v obou případech hodně pomůže znalost prostředí, chování zvířat a zvyků lidí. A v případě lidí je vždycky lepší výsledek, pokud s nimi strávíte více času, „okouknete“ je a necháte je zvyknout na kameru.
Matka se synem u zdi prostého hliněného domku ve vesnici Argeda.
V Africe jsi nebyl poprvé, je Etiopie jiná než ostatní země?
V Etiopii na první pohled zaujmou lidské tváře, které jsou jiné, než v jiných zemích subsaharské Afriky. Typičtí Etiopané jsou světlejší a nemají výraznější negroidní rysy. Dá se říci, že jsou to často krásní lidé, zejména ženy a dívky. Ale žije tam okolo osmdesáti etnických skupin, takže rozmanitost lidských tváří je veliká, stejně jako pestrost přírody a krajiny.
Národní barvy Etiopie, které se objevují například na státní vlajce, jsou žlutá, červená a zelená. Ale i prostí lidé se často oblékají do oděvů s výraznými barvami, na kterých převládá žlutá a červená.Na etiopských dívkách všeho věku mě fascinovaly jejich účesy. Své krásné husté vlasy mívají spletené do pramínků, proužků a ornamentů. Každý účes je originál.Tuto dívku jsme potkali u silnice cestou do národního parku Bale. Náleží do národa Oromo, jehož příslušníci jsou z velké části muslimové. Staří mužové patří k váženým obyvatelům každé vesnice. Často se přišli podívat, co děláme, klidně postáli nebo podiskutovali. Bylo dojemné, když jednou přišli, objali nás a poděkovali „velkým bílým mužům“ za to, že jim přišli najít pitnou vodu.Školy v lidnaté Etiopii jsou přeplněné, v této se učilo přes 200 dětí, v každé třídě jich bylo kolem stovky. Zařízení je primitivní, učebnice chybí a děti se často učí podle „ilustrací“ namalovaných přímo na školní zdi.Také ve školách v hlavním městě Addis Abebě studuje neskutečné množství dětí. Po skončení vyučování se táhl had modrých školních uniforem snad kilometr daleko.V Addis Abebě jsme navštívili místní ZOO. Pár lvů tam žilo ve stísněných nuzných podmínkách a byl na ně smutný pohled. Tak jsem fotil raději návštěvníky.V Etiopii potkáte mnoho krásných dívek. Pleť mají spíš světle hnědou či bronzovou, než černou a nemívají výrazné negroidní rysy jako ženy z jižnější ch oblastí Afriky.U výdejních míst pitné vody bývá každý den nával. Lidé dopravují vzácnou tekutinu do vzdálenosti často mnoha kilometrů.Malá pradlenka u potoka. Děti se musí už od útlého věku účastnit mnoha domácích prací, jako je obstarávání vody, praní, nebo práce na poli.Také u této dívky jsem obdivoval její účes. Bohužel ho měla přikrytý zvláštní pletenou čepicí. Když jsem jí naznačil, aby si ji sundala, jen se pořád smála…
