Moře, které neodpouští žádnou chybu
![Mart Eslem](/image/itemid-95110/w-190/h-190/q-80/mart-eslem.jpg)
444 mil nejobávanějšího moře světa odděluje Jižní Ameriku a Antarktidu. Od nejjižnějšího bodu jihoamerického kontinentu, legendárního mysu Horn, musí každá loď urazit tuto vzdálenost až ke břehům souostroví Jižní Shetlandy. Moře, které neodpouští žádnou chybu. Drakeův průliv.
![](/image/itemid-95913/w-800/q-90/95913.jpg)
Plavba, kde vysílání signálu SOS je pouhým mrazivě hořkým sbohem. Mořská voda je tak studená, že nikdo v ní nepřežije více než pár minut. Z toho důvodu nikdo nevysílá záchranná plavidla ani záchranná letadla. Jediná možnost záchrany je plavidlo v těsné blízkosti. Pokud se člověk dostane do vody, hraje se o vteřiny. Mít na sobě záchrannou vestu není tak důležité, jako být připoutaný k lodi. I ta nejmenší jachta potřebuje několik minut k tomu, aby se otočila. A většině lidí se v ledové vodě zastaví srdce do dvou minut. Kdo není ochoten přijmout tato pravidla hry, ať na Drakeův průliv raději zapomene. Chyba člověka, porucha stroje nebo nezkrotnost bouře se může změnit v osamocený konec.
Drakeův průliv jsem měl možnost okusit na vlastní kůži zatím dvakrát. Poprvé to byla plavba turistickým ledoborcem s vyloděním na Antarktickém poloostrově. Druhá plavba se odehrála na sotva čtrnáctimetrové jachtě a byl jsem pozván na návštěvu mezinárodní polární stanice Eco-Nelson, kterou založil můj kamarád Jaroslav Pavlíček. Během druhé plavby se naši andělé strážní museli asi nadřít, abychom se vrátili bez úhony zpět do Jižní Ameriky.
![](/image/itemid-95914/w-800/q-90/95914.jpg)
Vše, co jsem doposud na svých cestách prožil, včetně první plavby do Antarktidy, bylo ve srovnání s touto cestou úplná sranda. Nejtěžší zkouška mého dosavadního života. Ale já obstál! Stálo to hodně sil, ale obstál jsem! A to nám několikrát Sir Drake už nastavoval odpočet našich posledních minut. Jako třeba, když jsem jednou večer během služby, kterou jsem na můstku držel s polským kolegou Lechem, zaslechl z podpalubí divné šplouchání. Všichni ostatní spali a tak jsem šel vypátrat původce nezvyklého zvuku.
Zjistil jsem, že je podpalubí částečně zatopené. Ihned jsem vzbudil kapitána a jeho reakce mě lehce vyděsila. Okamžitě vylétl z postele, zaklel a poslal nás k pumpám. Tu větší se povedlo více jak metrákovému Finovi Karimu ihned polámat a tak zbyla pouze jedna plně funkční. V ten moment jsem četl v očích ostatních tázavé výrazy, zda se neblíží náš konec.
Mě to však vytrhlo z letargie a pořádně vyburcovalo. Kdybych mohl, pumpoval bych jak o život, ale musel jsem opatrně, aby plně fungovala alespoň jedna pumpa. Kapitán postupně zavíral všechny hadice a vpustě, zatímco zbytek posádky se střídal u dvou pump. I ta polámaná naštěstí alespoň trochu fungovala.
Kari a Lech pumpovali na můstku, a u malé pumpy v komoře za kuchyňským koutem jsem se střídal já se zbylými dvěma námořníky. Musím říct, že jsem byl překvapivě klidný a optimistický na to, že jsme měli vodu v podpalubí lodi uprostřed Drakeova průlivu. Díky bohu nám přálo počasí a mohli jsme se problému všichni věnovat naplno. Za bouře by to asi bylo hotové martýrium. Raději nepomyslet.
![](/image/itemid-95915/w-800/q-90/95915.jpg)
Tehdy jsem si ani plně neuvědomil, co jsem vlastně zažil. Po návratu z Antarktidy jsem to vyprávěl námořníků v přístavu Ushuaia na Ohňové zemi. Nevěřícně mi kupovali pití a nechávali si to stále dokola vyprávět. Ani ti největší mořští vlci nikdy nepoznali nikoho, kdo zažil metr vody v podpalubí uprostřed Drakeova průlivu a mohl o tom ještě někomu vyprávět…
O plavbě přes Drakeův průliv pojednává má kniha „Dobrodružství jachty Bona Terra“. Drsná plavba na Antarktidu a zpět bez funkčního lodního topení…
Více na www.marteslem.cz